Duch svatý přijel autem..

Byla neděle a hodně časné ráno. Pomalu jsme se s ženou probírali ze spánku, už tak trhaného, jak tomu bývá u důchodců, když v té ještě pořád tmě se směrem od okna začal po stropě rychle šířit bílý pruh intenzívního světla. Řekl jsem ženě při pohledu na strop: to na nás sestupuje duch svatý, aby nás ještě více osvítil a duchovně povznesl. Namítla - je praktičtěji založená -, že je to světlo od auta, jež právě přijelo na dvůr. Později jsem se s předjitřním zážitkem svěřil ještě dceři a ta navrhla kompromisní vysvětlení: svatý duch přijel autem. Vnučku moje fantasmagorie a pitominky už nějakých deset let nezajímají (kdysi docela ano), a tak vyrazila do fitka, aniž se zapojila do následné debaty.[ více ]

úterý 4. říjen 2016 08:00 | Reputace článku: 8,37

Druhá nejlepší rodina žije v třetím patře...

Prohlásit se za nejlepší rodinu by byla nafoukanost, a tak jen opatrně tvrdím, že jsme druhá nejlepší rodina se vším, co k tomu patří. Hledali jsme se s ženou, až jsme se našli, a mimo jiné taky proto, abychom spolu pořád něco hledali. Nebývají to ideály, ty nepotřebujeme a je jich ve světě tolik, že přes ně ztrácím přehled a taky si protiřečí. Co s ideály v přeplněném bytě? Do zásuvek by se nám nevešly a nosit je v děravé kapse?  A tak tedy hledáme talíř, na němž chutná všecko, knížku, kterou jsme stále ještě nedočetli, diář, kam zapisuji své omyly, mapu míst, do nichž už nedojdu. A jindy ponožku do páru a koření, co nám život koření. Boty samochodky. Perlu, jež je prý na dně. Včerejší bláznivý den. Obyčejné věci hledáme. Máme jich dost a další dokupujememe, ale pořád nám něco schází.[ více ]

středa 1. duben 2015 07:17 | Reputace článku: 12,11

Pan Šmunk Mac Mathúna..

Nemám moc opravdu důvěrných přátel (pár jich je na tenise, ti mne v posledních letech na kurtu nemilosrdně kosí, takže k nim mám výhrady), ale ctihodný pan Šmunk Mac Mathúna patří k nim a přátelím se s ním i na facebooku. Občas mu pošlu dotaz, on neodpovídá, asi nemá čas a taky - mé dotazy nejsou příliš originální. Ptát se na zdraví? Vždyť v životě nezastonal. Počasí? To ho nezajímá. Volební preference? Nechávají ho lhostejným. Oblíbené sporty? V životě neudělal rychlejší krok a pohybu se vyhýbá. Bankovní kurzy? Nemá žádnou finanční hotovost ani úspory, ale také žádné dluhy. Je totiž velmi skromný ve svých potřebách, a proto je naším oblíbeným hostem. Vyznává střízlivou eleganci anglického střihu, tak trošku džentlmen na irský způsob. Ideální společník na dlouhé zimní večery.[ více ]

pátek 21. listopad 2014 07:37 | Reputace článku: 10,01

"Řekni za šest minut..," zaznělo z kuchyně..

Blížilo se poledne a já jsem na svém přemýšlecím místě s nakrčeným čelem úporně myslel na hlouposti, když zaznělo z kuchyně: "Řekni za šest minut.."
Jako bývalý učitel a nyní člen rodiny v nejistém postavení jsem zvyklý na různé úkoly a skoro žádný pořádně nesplním.
Tenhle mne ale zaujal.

 [ více ]

čtvrtek 5. prosinec 2013 07:36 | Reputace článku: 10,24

O domu dumám..(Životopis starého baráku)

Dům, ve kterém bydlíme, se narodil někdy před rokem 1900. Počat byl na rýsovacím prkně a kolébkou mu byla - jak jinak - základová jáma a sudičkami dělníci s lopatou a krumpáči. Narodil se do (dnes to tak možná vnímáme) spořádaných poměrů soumraku habsburské říše. Skotačivé dětství si prožil v rozverné době secese, kdy kankán vysoko zvedal nohy tanečnic a oči přihlížejících pánů se zvedaly a klesaly podle pohybů umělkyň. Naše ulice se tehdy také teprve rodila a nabírala ten nejlepší možný směr - ke krchovu (ten má ostatně dodnes a pozůstalí to tady mají jednoduché - před domem je ostrůvek tramvaje, stačí si koupit jízdenku nebo jet načerno, což se k této příležitosti nejlépe hodí).[ více ]

úterý 8. leden 2013 09:41 | Reputace článku: 10,42

Tlamošťour..

Na hráškově zeleném linoleu ležel malý smotek papíru. Toho nejlepšího, co si ještě můžeme dovolit. Z magazínu za osmnáct korun. "Tlamošťour," řekla žena a ukázala štítivě prstem na něj a pak na dva další. Měl jsem je před sebou na nízkém stolku hned vedle prázdných talířků. Bylo po obědě. Žmoulal jsem v prstech zbytek závinu a mezi zuby měl poslední třásničky kuřecího masa.
Já Masajec.
Někdy mám všeho plné zuby.[ více ]

čtvrtek 1. březen 2012 07:33 | Reputace článku: 7,95

Kvílení..

Znáte ten zvuk k nevydržení, táhlý a vysoký, pronikající zdi s rasancí zubní vrtačky a letící městem od domu
k domu, od ulice k ulici, od člověka k člověku? Zvuk bolestivý pro uši i pro duši.
To se středem vozovky řítí sanitka a upozorňuje chodce i řidiče na možné nebezpečí.
Třeba veze chudáka v posledním tažení..
Nebo budoucí maminku..[ více ]

pondělí 12. září 2011 07:20 | Reputace článku: 9,71

Pan Pilník...

Obyčejná ulice v obyčejném městě..Nic nového do historie mocných, ba ani do letopisů slávy. Po chodníku tu nechodí těžkým krokem Achilles, zpoza rohu nevykoukne lstivý Odysseus a ve výkladní skříni se nezhlíží krásná Helena (rád bych ji jednou spatřil, ale chápu, nemá čas nebo možná už není krásná). Náš svět  má také své hrdiny. Jen mají jiná jména. A ta jména si tady vymýšlíme případ od případu a pro jistotu my sami...[ více ]

středa 9. červen 2010 07:28 | Reputace článku: 9,60

"Ženo, řekni, kde je Niveč.."

Běžný obrázek z našeho pozdního dopoledne. Ochomýtám se v kuchyni a se mnou pes. Kuchyň je úzká a šlapeme si zde po nohách. On jich má víc, já zase větší. Žena Milada jako by zase měla osm rukou. Kolem sebe mává útěrkou, rozestavuje talířky a nakládá na ně ledacos, ale pořád ne to hlavní, na co čekám já a Ben. Bere mobil a přijímá upřesněnou objednávku stravy od vnučky ze zadního pokoje. Chystám si stravenku. Z kuchyňské linky vypadává celá jedna police. Povolila úchytka a hrnce, jež jsme řadu let neviděli a už odepsali, se s rachotem kutálejí po podlaze. Žena otvírá mikrovlnku a stále něco  hledá. Klouže po polité podlaze, vyrovná rovnováhu, setře rozlité mléko a uklízí střepy a ještě nás stačí napomenout: "Nemotejte se mi tady, jinak ta práce přijde vniveč.." [ více ]

středa 28. duben 2010 07:30 | Reputace článku: 11,24

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora