Padesát let tenisu v Čechách - vlastně jenom mého a jen na Moravě.

Do krásné a kdysi neporušeně bílé říše tenisu jsem opovážlivě vnikl někdy v červnu roku 1966 (přesnější datum neznám) čili v době politické liberalizace a pokračoval pak i v létech tuhé normalizace a nepřestal si s tenisem ani po převratu v éře kapitalismu volné soutěže a ještě volnější korupce. Pomalu se s ním loučím v čase rozhádané a štěpící se společnosti. Údajně tady vládne blbá nálada, ale my na tenisu ji nemáme.[ více ]

neděle 11. prosinec 2016 09:20 | Reputace článku: 7,51

Je mi sedmdesát sedm, a tak se tady pomalu rozkoukávám..

Musím se však přiznat, že mi rozhlížení moc nejde, jelikož jsem na tom s očima očividně všelijak a občas docela bídně. Do dálky skoro nevidím (samozřejmě přeháním) a zblízka mi unikají důležité detaily. Léta nosím brýle, ale většinou je jen hledám, a když je náhodou najdu a dám na oči, zjišťuji, že mi jejich skla někdo úmyslně poškrábal a zamazal (kdo mi to dělá, dodnes nevím). Jindy mám naopak pocit, že jsem viděl až moc a raději přimhouřím oko nebo se dokonce taktně odvrátím. Přiznám se, že raději bych se někdy neviděl. Kolem sebe se ovšem dívám rád a stále je na co..Třeba na tohle. Rád bych si tím udělal alespoň u někoho dobré oko. Těch není nikdy dost. Já je nemám.[ více ]

úterý 15. listopad 2016 09:52 | Reputace článku: 10,61

Zdá se, že je to jednoduché a taky to jednoduché je..(fotoblog)

Je třeba si jen počkat pár tisíc let na město, až vznikne, až se rozutíkají domy po krajině a budou z nich ulice i náměstí a lidé, co se mezitím narodí a ještě nezemřou, vyjdou ven, auta zatroubí, tramvaje zacinkají. Pak vzít do ruky docela drobnou věc, přiložit ji k oku a s citem cosi zmáčknout. A věřit - docela bláhově -, že tam bude ve fotce zaklet drobínek života. Občas se to tak nějak podaří, častěji vůbec ne..[ více ]

pátek 19. srpen 2016 07:40 | Reputace článku: 10,50

Nemusím být všude. Stejně tam jsem..(Chodím městem XXVII.)

Třeba už nikdy nikam nedojdu a zůstane mi jen ten můj nablízko kontinent. Pár ulic, dva tři bloky, park, kurty a kroky z pokoje do pokoje a zase zpět. A rynek s radnicí, kašnami a sloupem Nejsvětější Trojice. A celé to město na Hané. Před očima mám však i krajiny, jež jsem kdysi viděl. Tiše mi probublávají vědomím. V životě navečer, kdy slunce a vlastně všecko kamsi zvolna zapadá. Svědek z náměstí Hrdinů..[ více ]

neděle 12. červen 2016 09:19 | Reputace článku: 9,10

Mám po sezóně..(fotoblog)

Čas se překulil přes léto i podzim a mám po sezóně. Nejdřív popadalo dolů listí se stromů a brzy za ním šly na kurtech k zemi i tenisové sítě. Tak nějak jsem tušil od konce srpna, že to tak dopadne. Ostatně jako každý rok. V tom není změny. Sbalil jsem si svá trika, šortky i rakety a duši tenisty a přenesl je domů do obýváku. Jsou tam uložené v koutě a budou čekat na jaro..
Mám po sezóně. Byla už padesátá a je to v mém osobním provedení teď už vlastně jiný sport než kdysi v sixties. Byl jsem tehdy spíše člověk, jenž si šel zaběhat na kurt a shodou okolností či omylem držel v ruce raketu a mával jí směrem k míčku. Nyní jsem pán v nejhorších letech a míček bych možná trefil (občas dobře, ba výborně), ale on je obvykle ode mne daleko a odmítá se mnou navázat kontakt. [ více ]

pátek 15. leden 2016 08:28 | Reputace článku: 11,11

Sluníčkáři..(Chodím městem XXVI.)

Náš starý pes miluje sýr eidam a hřejivé sluneční paprsky. Posunuje se za nimi po podlaze pokoje a užívá si tepla na sluneční skvrně. Já bych tak náročný plazivý pohyb nezvládl. Naštěstí nám dole na ulici parkuje pěkná dodávka a občany chtivé slunce - je nás tu takových pár - grátis dopravuje na slunná místa za městem prohřát si kosti. Já a pes Ben jsme sluníčkáři. Proč to veřejně nepřiznat. Ovšem - nechodíme do kaváren, stačí nám domácí strava i domácí pití..A slunce kdekoliv..[ více ]

pátek 27. listopad 2015 07:40 | Reputace článku: 11,80

Parkůr v parku...(fotoblog)

Naplno a tryskem běží kůň s jezdcem (nikdo jej nedohoní), skáče přes překážky a trať má zdolat v co nejkratším čase. Říká se tomu parkůr a je to sportovní disciplína provozovaná i na olympiádě. My - moje rodina - bydlíme už dlouhá léta u parku a tam je náš parkůr. Na překážky nedbáme (na Hané jsou nízké), spíše je vyhledáváme a ony vyhledávají nás. Času - toho měřitelného - už nemáme habaděj. Ale ještě nám zbývá jaro, léto, podzim, zima a všecky ty měsíce. Dalo se tam v parku provozovat skoro všecko. Na podzim běh po čerstvě spadalém listí, v zimě bruslení na jezírku (pozor, na ledě jsou přimrzlé větvičky) a taky sáňkování. Bylo možno mít i na nohou běžky a smýkat jimi po tenoučké vrstvě sněhu. Čas od času jsem tu profrčel na kole a dcery s vnučkou na kolečkových bruslích.[ více ]

středa 14. říjen 2015 07:40 | Reputace článku: 11,76

Sprejeři nejsou frajeři..

Co si má člověk počít, když čeká na linkový autobus a on nejede (či jede, ale teprve někde za rohem). Mžourá tedy před sebe, třebaže by měl možná spíše klopit zrak po nevalném výkonu na kurtu, odkud právě přiklopýtal. A naproti přes vozovku vidí dva chlapíky, co si vedou zdatně na žebříku i na zemi a napravují škody způsobené vandaly (čti sprejery). Držím palce akrobatům s válečkem na dlouhé tyči, fasádníkům, co možná ani nejsou světáci, jak je líčil známý film..
"Šéfe, hlásím, máte to hotovo," zřejmě říká na posledním snímku do mobilu jeden z šikulů. A pro svůj dobrý pocit se ještě zeptá, kdy budou prachy za odvedené dílo..
Já tu dál sedávám a zírám na žlutou, ničím neporušenou zeď a říkám si: "Vydrž fasádo, vydrž, jak tě ti chlápci vymalovali..[ více ]

pondělí 31. srpen 2015 08:04 | Reputace článku: 9,57

Co se na dort nevešlo aneb vnučce, té osmnáctce..

Míšo, Miško, Michaelo, dlouho, hodně dlouho, nebylo vůbec nic (ani Ty jsi nebyla) a najednou je kolem Tebe všeho plno. Tak plno, že jsi prý plnoletá. Tomu označení však příliš nevěř, jelikož v hrnci, do nějž Ti odkapává čas, přece nemůže být už teď plno až po okraj..
Musí se tam vejít ještě další Tvé dny, týdny, měsíce a roky.
Ať pomalu odkapává Tvůj čas do hrnce, který má každý jen jeden a jiný mít nebude..[ více ]

úterý 11. srpen 2015 07:30 | Reputace článku: 9,12

Město, ta mrcha..(Chodím městem XXV.)

Už neprší,/ jen poprchá,/ a město, ta mrcha,/ mi v chůzi překáží./  To město nemiluji/ a mám je rád,/ je to můj věčný držkopád/ a těžké závaží../    Střely dům dům/ dopadají k sousedům./ Je to zvláštní ulice/ ze zakázané munice../  Už neprší,/ jen poprchá,/ a město, ta mrcha,/ mne k chůzi vybízí.. [ více ]

čtvrtek 25. červen 2015 09:37 | Reputace článku: 8,28

Jsou tu s námi ptáci..(Fotoblog)

Toho dávného večera jsme se s ženou báli. Ne jeden druhého, což je možná divné, ani lidí kolem (začínala normalizace), ale byl tu jiný pocit ohrožení. Vycházeli jsme z letního kina a jako by nad námi ve tmě něco pleskalo křídly a klovalo zobákem do hlavy. Byla to však jen představa vyvolaná zážitkem z filmu. Jmenoval se Ptáci a natočil jej slavný režisér hororů Alfred Hitchcock. Přitom děj začínal nadějně. Minimálně pro opáleného chlápka, co se vyznal a uměl to s ženskými. Měl pro jistotu hned dvě - brunetu i blondýnu, ale moc si jich neužil a ani ony jej. Idylické ráno u moře brzy vystřídal zběsilý útok ptáků. Zobáky rozštípali střechu i stěny domečku, kde se chlápek s blondýnou ukryli (bruneta byla bejvalka). Objevila se i krev na čele krásky. Pak ptáci odlétli, ale hrůza zůstala.[ více ]

sobota 6. červen 2015 08:18 | Reputace článku: 10,74

Žiji, jako by bůh nebyl..(fotoblog)

V první třídě - bylo po válce a kde to všecko je - jsem od pana katechety dostával svaté obrázky (občas taky pleskla přes prsty rákoska) a později jsem měl na čele křížek z popela a ještě jindy třímal v ruce voskovou svíci. Pak to začalo jít s mou kariérou věřícího s kopce. Tedy doslova..Od fary na vršku jsem v neděli po bohoslužbě pádil dolů do kina Čas a koupil si vstupenku. Už tehdy - pamatuji se - jsem to vnímal jako jistý nepoměr a paradox. Vstupenka stála korunu dvacet a byl to proužek červeného papíru. V tom kině jsem už jako by napořád zůstal a sleduji spíše, co přináší pozemský čas, než co se děje na nebesích..[ více ]

pondělí 20. duben 2015 07:27 | Reputace článku: 11,61

Nemám směr, nemám cíl, přesto dojedu..(Chodím městem XXIV.)

Jsem na cestě a nevím kam. Vlastně vím, ale napsat to tady nemohu. Tak si jen v duchu říkám tu dobře známou profláklou adresu, abych nezapomněl, kam patřím a jdu... 
Myslím na oheň a dívám se na život..[ více ]

sobota 24. leden 2015 08:50 | Reputace článku: 10,70

Tenisové nebe..(fotoblog)

Po sedmém nebi, kam se chtějí dostat a možná i dostanou za odměnu či za trest milenci, tuneláři, politici a vůbec lidé po něčem silně toužící, je také ještě tenisové nebe, kam se asi nedostanu já.
Ale třeba už v něm jsem teď zaživa či spíše položiva..
To nebe je napnuté ze strun staršího výpletu a místo mráčků po něm létají ohrané míčky. Aut je až daleko za obzorem (úderem tam do kurtu trefíte vždycky) a loby mohou létat do stratosféry, kde se spolehlivě ztratí.
Vysloužilí tenisté se zde baví tím, že si přehrávají v hlavě starší zápasy a sestavují taktické plány na ty nové, jež už neodehrají..
Avšak co kdyby ještě někdy?[ více ]

pondělí 6. říjen 2014 14:08 | Reputace článku: 9,60

Zde jsem člověkem..(Chodím městem XXIII.)

Po náměstí Hrdinů drkotá na dláždění firemní náklaďáček s reklamním nápisem Zde jsem člověkem. Nadskakuje na nerovnostech, přejíždí tramvajové koleje a po chvilce mizí za rohem. Já zde v domě poblíž křižovatky už léta bydlím a zde opravdu jsem - zdá se - člověkem. 
Jednou taky zmizím za rohem..
Za jiným.
Už nebudu člověkem..  [ více ]

sobota 23. srpen 2014 10:47 | Reputace článku: 11,05

Pravdu tu máme, ale za ostnatými dráty..(Chodím městem XXII.)

V zastrčené uličce nedaleko kina Metropol (jsme v hanácké metropoli) máme za omlácenou zdí ukrytu pravdu. Nevím, jaká ta pravda je, ale předem ji respektuji a respektuji i to, že je mimo můj dosah. Netroufám si přelézt plot a o ostnatý drát (je nahoře na zdi) roztrhnout si gatě. Jen budu chodit kolem a s úctou vždy pohlédnu směrem přes zeď. Pravd už jsem potkal v životě tolik (vždy slušně pozdravím) a prý zaručených, že raději tonu v nejistotě. Já nemusím mít za každou cenu pravdu..A taky ji nemám, což je velká výhoda..[ více ]

pondělí 2. červen 2014 14:45 | Reputace článku: 10,09

Římané byli zde, ale odjeli tramvají.. (Chodím městem XXI.)

Všude přijdu pozdě..Tentokrát skoro o dva tisíce let. Byly doby, kdy jste tady mohli potkat římského vojáka v plné zbroji. Nebo dokonce centuriona. Chlapa se zjizvenou tváří a šrámy po těle. Žvýkal stéblo trávy, odplivoval a díval se dolů před sebe. Třeba to byl fantasta a říkal si, zde by mohlo být jednou město.
To město tu už je..
A v něm my.
I ty, blogere..[ více ]

středa 26. únor 2014 07:40 | Reputace článku: 10,26

Můžu všecko. Hlavně to, co nechci..(Chodím městem XX.)

Můžu všecko. Hlavně to, co nechci./ A já skoro všecko nechci/ a ono to pak nastane.   /Mám se dobře/ a stěžuji si na nesprávných místech/ všude tam, kde mne neslyší..
Růži města v zubech..

 [ více ]

sobota 21. prosinec 2013 08:33 | Reputace článku: 10,57

Byl jednou jeden svět.. (Chodím městem - XIX.- fotoblog)

Byl jednou jeden svět,/ já znám těch jeho ulic přesně pět./ I bez pout zajatcem jsem města,/
sotva jsem začal a už abych přestal/ V bytě tam u náměstí Hrdinů,/ mám důchod, psa a rodinu./ Ještě tak mít tři čtyři kapky dechu,/ bych dál nedělal nic a pořád bez oddechu.. [ více ]

úterý 1. říjen 2013 07:18 | Reputace článku: 11,77

Věrné milování..(Fotoblog)

Tam, kde obvykle vídáme zapšklé ksichtíky politiků a tlamky paňáců z reklam, se na velké plakátovací ploše sešli tři. On a ona - pár v nejlepších letech a kilech - ruku v ruce a v těsném objetí, dá se říci jedno tělo a jedna duše, a vedle nich a přece trochu stranou a svým způsobem sama pro sebe hledí s nadějemi do dálky i do budoucna mladá kráska s planoucíma očima a romanticky povlávajícími načechranými vlasy. Nějak se tam ještě mezi ně připletl obyč chlapík s válečkem na holi a kýblem lepu. Občanským povoláním a možná i zálibou lepič plakátů. Stojí si ve stoji spatném na žebříku a popojíždí válečkem po papíru (občas přejede některé místečko i dlaní) a lepí a lepí..[ více ]

středa 5. červen 2013 07:40 | Reputace článku: 9,57

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora