Stály pod šibenicí..

Těch žen bylo celkem 67 a všechny byly popraveny v době mezi 21. srpnem 1945 (poprvé v československém soudnictví vykonán na ženě trest smrti) a 7. říjnem 1948. Soudilo se a popravovalo na základě předchozí dohody mezi vítěznými velmocemi, k níž se přidaly i země okupované nacisty (váleční zločinci měli být trestáni v zemi, v níž spáchali zločiny). Retribuční soudy probíhaly jednoinstančně bez možnosti odvolání a rozsudek byl vykonán do dvou hodin po jeho vyřknutí. O hodinu mohla pozdržet exekuci jen žádost o milost adresovaná prezidentovi, ale té nebylo nikdy vyhověno. K zhoupnutí na šibenici stačilo udání Čecha či Češky gestapu, jehož následkem byla smrt zatčeného (zatčené). K usvědčení obžalovaných někdy přispělo i svědectví gestapáků či dokumenty z úřadoven německé policie.[ více ]

pátek 28. říjen 2016 09:28 | Reputace článku: 8,00

Dvě Lady a jenom jeden Sir...

Obě ty Lady byly z Anglie a asi nebylo v minulém století ve světě známějších Britek (vyjma královny Alžběty II.). Jednu jsem si rezervoval na noc a druhou spíše na den, přesněji řečeno, četl jsem si na střídačku knížky o nich. Ta o Margaret Thatcherové, bývalé britské premiérce (napsal ji Charles Moore), je velmi bytelná a už ji - jsem penzista - v rukou neudržím, a tak čtu o ní přes den. Vzpomínky si Agatha Christie napsala pro jistotu sama (nikdo jiný by to tak nezvládl) a ponechávám si je jako lekturu na večer, brzké ráno a někdy i noc, když se probudím a nemohu zas usnout. [ více ]

pátek 9. září 2016 08:16 | Reputace článku: 8,01

Masakr na Sv Valentýna a jiné kratochvíle aneb jak se baví gangster

Letos uplynulo deset let od zavraždění nekorunovaného krále českého podsvětí Františka Mrázka. Tehdy jsem to jen zaregistroval a moc si toho nevšímal. Až nedávno se mi dostaly do rukou tři knihy investigativního žurnalisty Jaroslava Kmenty pojednávající právě o Mrázkovi a vůbec zločinecké mafii u nás. V textu mne zaujal dost neuvěřitelný fakt, že byl zavražděn ve stejný den v roce (25. ledna) jako zemřel Al Capone a navíc oběma bylo 48 let. Jako by si někdo dodnes neznámý na toto datum počkal a krytý křovinami střelil Mrázka jednou ranou na vzdálenost 30m přímo do srdce zvlášť upravenou kulkou, jež se v těle oběti roztříštila.[ více ]

pátek 29. červenec 2016 08:18 | Reputace článku: 7,18

Spisovatel jako prašivé kotě..

V Škvoreckého románu Lvíče (moje další kultovní knížka) je hlavním hrdinou nakladatelský redaktor Karel Leden, příležitostný básník a svůdce dívek. Jako takovému mu k posouzení padne do rukou próza mladé autorky Jaroslavy Cibulové. Text je talentovaný, ale vůbec se nehodí do vydavatelské praxe nakladatelství svázaného tuhými principy socrealismu. Je konec padesátých let (v knize to není zvlášť zmíněno) a pořád ještě platí, že se má psát především o uvědomělých a vzorných hrdinech a tady se začínající prozaička rozepisuje o mravně narušených dívkách a navíc jim do úst vkládá výrazy, jež podle strážců ideové čistoty do literatury nepatří. A právě autorčin expresivní slovník se stane záminkou k odmítnutí jejího rukopisu. [ více ]

pondělí 30. květen 2016 07:40 | Reputace článku: 9,87

Dalešice - dílo vodní i díla suchozemská..

Nejvyšší sypaná přehradní hráz u nás (100m) a druhá nejvyšší v Evropě není jediné, čím se mohou pyšnit Dalešice. Ve škole a v pivovaře děly se tam v časovém odstupu více jak padesáti let velké věci. V místním pivovaře se natáčel mimořádně úspěšný film a ještě dříve tu byla ve škole napsána velkolepá báseň. Něco jsem věděl už dříve. Zbytek jsem si přečetl ve vzpomínkové knize režiséra Jiřího Menzela Rozmarná léta. V tamní škole tehdy řediteloval Bohumil Nezval, jehož synek, rodák z nedalekých Biskoupek (1900), vyrostl v geniálního básníka. Žil pak sice převážně v Praze, ale vracel se rád k rodičům.[ více ]

sobota 27. únor 2016 13:45 | Reputace článku: 9,02

Do věčných lovišť spolu a naráz....

Stalo se, že v jeden den zemřeli dva slavní Indiáni. Nebyli na válečné stezce, ale sešli ze světa věkem (dosáhli požehnaných 88 a 85 let). Odebrali se spolu a přece každý zvlášť do věčných lovišť. Možná si s sebou nesli luk se šípy, tomahawk a pernaté sny o prérii. Osobně se nepoznali, ale snad se tam potkají a dají spolu řeč. Nebo řeknou hned na začátek howgh a zvednou jen ruku k němému pozdravu. Jmenovali se Pierre Brice a Ludvík Vaculík. Jeden byl Indiánem díky slavné a mnohačetné filmové roli Vinnetoua (později na ni nevražil, i když z ní jinak těžil) a druhý volbou a životním stylem třináctiletého kluka čtoucího indiánky (i leccos jiného). Oba zemřeli 6. června 2015.[ více ]

čtvrtek 16. červenec 2015 07:51 | Reputace článku: 8,02

Něco si začít..

Napsat první větu románu či básně je jako si s někým začít. První dojem rozhoduje, a proto je třeba úvodní slova volit uvážlivě (zbývající ostatně taky). Jsou autoři, kteří antré ovládali mistrně. Jedna taková vydařená úvodní věta (plus další text) změnila život spisovateli Garcia Márquezovi. Když ho napadla, bylo mu tehdy necelých čtyřicet let. Vydal dva romány a živil se jako novinář. Pocházel z karibské oblasti Kolumbie a v horách kolem Bogoty se necítil moc dobře. Přesídlil proto do Evropy a v Paříži, kde převážně působil jako dopisovatel, prožil vášnivou lásku. Vzal si však nakonec dívku od Karibiku, o níž v jejích 12 letech prohlašoval, že bude jednou jeho manželkou. Jmenovala se Mercedes Barchová..[ více ]

středa 10. prosinec 2014 13:51 | Reputace článku: 9,67

Kdo si hraje, zlobí...(Winston Churchill a Bobby Fischer)

Prý to byl nádherný pár ten lord Randolph Churchill a bohatá Američanka lady Jennie Jerome. Všichni se za nimi ohlíželi. On vynikající parlamentní řečník s trošku vypoulenýma očima a ona dáma velkého světa užívající si i po svatbě zábav a pozornosti četných ctitelů. Svého prvorozeného porodila během plesu v šatně mezi kabáty a šálami (30.11.1874). Vstoupila tím vlastně do dějin, neboť tam tehdy poprvé z plna hrdla zakřičel Winston Churchill, příští politik. Kráska a teď už i matka si však nadále všímala spíše sama sebe a chlapec vyrůstal s fixací na chůvu. Nezkrotného a těžce zvládnutelného potomka dali rodiče do školy svatého Jiří. Přes tu svatost v názvu panoval zde tvrdý represivní režím a malý Winston dost často míval po výprasku krvavé stopy na zadku. [ více ]

středa 29. říjen 2014 16:00 | Reputace článku: 9,78

Synoda s mrtvolou, aneb když Přemyslovci teprve začínali..

Papež Formosus - dejž mu bůh kousek klidného nebe - neměl nejlepší osud za života a ještě hrůznější zacházení čekalo jeho tělo po smrti. Z dostupných údajů víme, že žil spíše asketicky a vyžíval se v modlitbách a v péči o chudé. Začátek cirkevní kariéry měl slibný. Stal se biskupem a měl svou diecézi. Semlely ho však mlýny vysoké politiky a intriky fešné (prý!) vévodkyně Angeltrud a dalších světských hodnostářů z městských státečků kolem Říma. Exkomunikovali jej a musel se skrývat. Ještě jednou však vedla jeho cesta v církevní hierarchii nahoru a dokonce až na vratký papežský stolec (v poslední třetině 9.století na něj postupně usedlo 12 papežů). Formosus vydržel poměrně dlouho - celých pět let (891-895). Nakonec byl údajně otráven právě Angeltrud. [ více ]

úterý 16. září 2014 08:15 | Reputace článku: 8,99

"Můj milý deníčku," Hitler nenapsal..

a deník si v pravém slova smyslu nevedl, ale tu a tam na okraje dokumentů a úředních lejster připojil glosu a také v užším kruhu podřízených ústně komentoval události a vůbec dění kolem. Jeho fotograf a snad i přítel Heinrich Hoffmann (muž s pověstí opilce) něco z toho zachoval v písemné podobě pro budoucnost. Hitler, typ výrazně rétorický, z  tribun, co jich v nacistické říši bylo, zasypával posluchače přívalem slov doprovázených výraznou mimikou a gestikulací. Tady se však projevoval spíše střídměji, i když i tu je patrno jeho velikášství, fantasmagorie a rostoucí odtrženost od životní i politické reality..[ více ]

středa 6. srpen 2014 14:18 | Reputace článku: 11,32

"..do výšky volím pád.." aneb proč u nás skáčou z okna básníci..

Koncem června roku 1951 vydává básník Konstantin Biebl sbírku Bez obav a pak více jak tři měsíce čeká na kritické odezvy. Je v nejednoduché situaci. Je mu 53 let a trápí jej nemoc (pankreatida) a zároveň čelí nepříjemnému pocitu, že ve své uliční stranické organizaci nebyl prověřen (jednalo se o nedorozumění), a to nebyla tehdy legrace. Dvanáct let nevydal žádnou básnickou sbírku. Momentálně sice nemá nouzi o inspiraci a verše doslova chrlí, ale on a ještě vice V.Nezval a J.Seifert jsou terčem tvrdých útoků ze strany radikálních neumětelů z nastupující básnické generace. 1. října 1951 umírá na infarkt přímo na ulici jeho přítel a teoretik meziválečné avantgardy Karel Teige (zhruba o rok dříve popravili po politickém procesu Záviše Kalandru, rovněž člena předválečné skupiny surrealistů).[ více ]

úterý 8. červenec 2014 14:20 | Reputace článku: 9,10

Jistota nejhoršího..

Někde úplně vespod a hluboko uvnitř vězí ve mně poznatek (řekněme rovnou mantra), jenž bych pojmenoval jako "jistota nejhoršího". Formulaci jsem kdysi vyčetl v názvu knihy Jana Zábrany, a přestože se můj život odvíjel relativně harmonicky (ještě tak vydrž, brácho živote) a k depresím nemám sklony, vím, že je to nejpřesnější vystižení toho, co je a co bude. Vracívám se občas k Zábranovi - k jeho vtíravě magickému zaklínadlu, ale také k četbě deníků, jež si psal a jež byly ve dvou svazcích vydány pod názvem Celý život a v roce 1992 získaly označení kniha roku v prestižní anketě Lidových novin. Dodnes jsou ve svém žánru uznávány za mistrovské dílo a autor počítal s jejich pozdějším uveřejněním, což se také i stalo.[ více ]

úterý 15. duben 2014 13:57 | Reputace článku: 10,34

Poznámky k próze psané převážně v poznámkách (J.Hiršal,Píseň mládí)

Hodně netradiční je ta prozaická knížka od Josefa Hiršala, básníka, překladatele a experimentátora v oblasti poezie. Píseň mládí, jak ji nazval, je písní v próze bez rýmů i bez nápěvu, zato je v ní plno odkazů a poznámek, na něž jsme zvyklí z vědeckých pojednání. Poprvé jsem ji přečetl z jedné vody načisto, jak tam v textu leží věta za větou a slovo za slovem. Nedávno - po několika letech - jsem si blíže všiml struktury díla a čísel, jichž je v textu rozseto několik desítek a jež odkazují k vysvětlivkám, a pak četl i s těmi vysvětlujícími odbočkami a nakonec i s odbočkami k odbočkám. Bylo to pak úplně jiné čtení. Něco jako noření se do časově odlišených a odlišných vrstev, jež podstupuje archeolog při zkoumání bohatého naleziště z různých dob. [ více ]

pondělí 10. únor 2014 13:45 | Reputace článku: 6,44

Orwellova pozdní robinsonáda (Badly, or well 1984 II.)

Ten muž už dávno nežije a dokonce je pryč i rok, k němuž časově vztáhnul svou románovou vizi odlidštěné budoucnosti (román Devatenáct set osmdesát čtyři). Na náhrobním kameni má nápis "Zde leží Arthur Blair", my ho však známe jako spisovatele a novináře George Orwella. Zemřel 21. ledna 1950 na silné krvácení do plic. Dříve se však v nemocnici oženil se Soniou Brownellovou a měl v plánu léčebný pobyt ve Švýcarsku. K tomu účelu se mezi jeho sympatizanty vybíraly peníze, ale už zbytečně. V rohu pokoje, kde zemřel, prý po něm zůstaly rybářské pruty..[ více ]

pondělí 18. listopad 2013 14:29 | Reputace článku: 9,35

Básník v pekle (Jan Zahradníček na Mírově a jinde..).

Severomoravské městečko! Vidím to jako dnes..Ještě rozespalý cupitám a ťapu ráno od vlaku podél potoka (spíše strouhy) Mírovky a z druhé strany míjím řadu garáží ("Dobrý den, pane učiteli, tak jaká..") a pak zabočuji vpravo kolem krytého bazénu (stavěli ho i vězni!) k budově školy. Mám tam denně státem placenou práci. Učím češtinu a dějepis. Na podzim se na měsíc či dva přerušuje výuka, která ještě vlastně pořádně nezačala, s košíky a za traktorem pojíždějící vlečkou se dostaneme někdy až k bytelným hradbám státní věznice Mírov. Co chvíli zvedám oči nahoru k oknům s mřížemi. Na mezi stojí várnice s horkým čajem. Usrkávám z kelímku. Čaj je horký. Je lezavo a hřeju si o kelímek prsty. [ více ]

neděle 8. září 2013 09:56 | Reputace článku: 11,97

"Olomouc je město sádelnaté..,"

..napsal před sedmdesáti lety Karel Poláček v dopise ženě, s níž udržoval milostný poměr a s níž žil v jedné domácnosti, aniž se rozvedl s manželkou (ta rozvodu úspěšně bránila). Nebyl v Olomouci, kde to sepisuji, na výletě či studijní cestě za inspirací. Spíše to byl pobyt nedobrovolný a okolnostmi vynucený, i když si  zas tak moc nestěžoval, jelikož jemu i jeho blízkým hrozily mnohem děsivější životní varianty. Byl tu na Hané zatím v bezpečí, jak jen mohl být žid - a on židem byl - v době, kdy mocenské mechanismy třetí říše pracovaly efektivně na jejich brzké likvidaci. Zemi totiž tehdy křižovaly transporty svážející židy přímo k branám pekla..[ více ]

úterý 16. duben 2013 15:28 | Reputace článku: 10,47

Agatha Christie - smrt podle říkadel.

Naducané tvářičky a sladce se otevírající pusa dítěte odříkávajícího říkadlo. K tomu do široka otevřené, rozzářené oči a do rytmu verše tleskající ručičky s prsty jak válečky. Kdo by neznal ten roztomile naivní obrázek. Svět říkadel je světem dětí a harmonie, kterou už neznáme. Nic o světě mrňata nevědí a přece nám říkají tak mnoho..[ více ]

pondělí 4. únor 2013 16:12 | Reputace článku: 9,11

"Kolikrát bylas znásilněna?" Ženy z Berlína vztyčovaly prsty..

V rozbombardovaném Berlíně v posledních dnech války i potom na začátku míru při setkání německých žen visela ve vzduchu otázka: "Kolikrát jsi byla znásilněna ruským vojákem?" Ptaly se tak navzájem třeba i neznámé osoby ženského pohlaví klopýtající mezi troskami domů či se skrývající v ruinách. Některé místo odpovědi jen vztyčovaly prsty (jedna ruka obvykle nestačila), jiné se rozhovořily. Ne o módě, kosmetice, návštěvě u kadeřníka, báječných receptech na ten vynikající koláč, ale o nemilostných zážitcích s ruskými vojáky..[ více ]

neděle 1. červenec 2012 14:25 | Reputace článku: 10,44

Badly, or well 1984? (Orwell, román 1984)

Kultovní román George Orwella 1984, v němž do šíře rozvinul svou vizi totalitního státu budoucnosti, byl dopsán a zároveň vyšel v roce 1949. Mně bylo tehdy deset a měl jsem za sebou pionýrský slib, od něhož jsem si nic nesliboval. Nesnášel jsem veřejná vystoupení a oni nás tehdy - už nevím kdo - vystrčili na jeviště městského divadla k uvázání té červené věci (kolem krku se tehdy dost uvazovalo a někdy to docela škrtilo, ba uškrtilo).[ více ]

úterý 10. duben 2012 14:40 | Reputace článku: 11,70

"Umírám strašně pomalu,"..

zněla poslední souvislá věta Loly Máraiové, ženy maďarského spisovatele Sándora Máraie. Bylo jí osmdesát pět let a byla poloslepá a na krku měla nádor velký jako tenisový míček. Její stejně starý muž jí držel za ruku a ona na nemocničním lůžku umírala. Poblíž seděla filipínská ošetřovatelka a utírala jí z čela pot. Tělo zemřelé zpopelnili a rozprášili do moře. Sándor Márai si zapsal: "Loďka zastaví daleko od břehu, kormidelník se mě ptá, jestli si přeji, aby při rozptylu popela přečetl nějakou modlitbu. Naznačuji, že nechci. Rozřízne balík kapesním nožíkem, vyndá z něj plastikový pytel. Jsou v něm dvě či tři hrsti popela, který vysype do oceánu. Slyším, jak při tom mumlá jméno Ilona Márai.."            [ více ]

úterý 20. březen 2012 07:56 | Reputace článku: 8,42

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora