Poezii všedního dne můžu i v neděli..

"Do prdele, do prdele," zaklel opakovaně renomovaný pražský básník, když do mne vrazil u vrat studentské koleje. Bylo po půlnoci v uličce vyšperkované starými kanovnickými domy, pár metrů od honosné arcibiskupské rezidence. Chlápek, co psával verše a oni mu za ně platili, vycházel z budovy na chodník a já se tam natrefil. Dnes po skoro padesáti letech nevím proč a jak.[ více ]

středa 7. srpen 2013 16:20 | Reputace článku: 11,43

Kam došel kůň a co bylo potom...

Co si nalhávat? Po padesáti a více letech z převalujícího se oceánu paměti porůznu vystupují jen izolované ostrůvky někdejší  reality, navíc v neurčité a rozmazané podobě. Marně se tak snažíš vybavit si kulisy, v nichž se odehrávalo tvoje dětství - interiéry pokojů a bytů, tvary a barvy jednotlivých věcí, vůni, co se šířila kolem. Z předmětů,  jež mi dodnes utkvěly, vyniká na zeleno natřený papoušek se zatočeným ocasem, jenž se houpal na kruhové hrazdičce u nás ještě dlouho potom, ale třeba také tmavě modré modely letadel německé Luftwaffe z těžkého, tvrdého dřeva. Musel tam ovšem také někde být houpací kůň - nasvědčuje tomu dochovaná fotka - sedím na něm a tvářím se velmi suverénně (později podle této fotografie vznikl i obraz a dodnes visí u nás na zdi). Ostatně koněm - živým, s okovanými kopyty, sedlem, ohlávkou a vytrvalým i obratným jezdcem - to všechno začalo. Ale berme to postupně a hlavně nechvátejme..[ více ]

čtvrtek 21. srpen 2008 19:22 | Reputace článku: 7,60

Chvála bloudění..

Lesy kolem Olomouce nejsou nijak hluboké (nic pro fajnové nohy markýze Géra), ovšem docela stačí k tomu, aby v nich člověk bloudil, ale ne dost rozsáhlé na to, aby zabloudil definitivně. Bloudění je totiž záležitost dočasná - nakonec tu cestičku k domovu, pokud do něj opravdu chceš a zrovna z něj neprcháš, přece jen nalezneš. Aby byl z bloudění ten pravý požitek, nesmíš se spolehnout jen na instinkty a intuici. Je dobré, aby se ti pod bundou či pod trikem na šňůrce houpala buzola a občas sis mohl s její pomocí ověřovat ten jedině správný směr (lze kombinovat i s pohledy na pozici slunce na obloze). Tím dostane bloudění racionálnější základ a posvěcení. Také není špatné mít s sebou příslušný útržek staré mapy či večer před cestou neuměle nakreslený náčrtek krajiny - třeba na dlani nebo na kousku novin (ideální by byla záda partnera, partnerky).[ více ]

čtvrtek 7. srpen 2008 18:16 | Reputace článku: 6,90

Nenáviděné řemeslo, po němž se stýská...

Přiznám se, že v důchodu prázdniny už tak intenzívně neprožívám. Asi proto, že je mám vlastně stále - jen jich přede mnou není tolik co kdysi - zato je těch dnů prázdna a volna souvislá řada a její konec nebude dán výnosem ministerstva školství.  Jeden profesní život a tři čtyři štace. Nejdříve jako novopečený pedagog na záskok a jaksi na rozkoukání mezi mladé učitelky a ještě mladší žáky darebáky. Na nedalekou vesnici přijedou jak já autobusem (ty kantorky), sednou ve sborovně ke stolu, otevřou kabelku a velmi pomalu, ale zručně a s rozmyslem se šminkují. Rozevřeš noviny a přemýšlíš kvůli komu vlastně ta paráda? Že by kvůli mně? Či starému reumatickému řediteli? Jezdíš tam občas rodinným trabantem a umíš to s ním dokonale - jednou dojedeš i se zataženou ruční brzdou, jindy na prázdných pneumatikách. Je jaro 1969, ve vsi se povídá o náklaďáku s ožralými sovětskými vojáky, kteří se tu vybourali a smetli i naše lidi. Zůstal tu křížek u pankejtu..[ více ]

neděle 6. červenec 2008 17:39 | Reputace článku: 12,85

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora