Budu blogerem!

pátek 3. duben 2009 14:29

Ten chytrý muž s nepřehlédnutelnou kožní vadou (má ji na čele a stala se jeho poznávací značkou) oslavil abrahamoviny a za pár roků nato se stal pánem největší země světa. Od jisté doby se tu sice hovořilo o kolektivním vedení státu, ale šéfem byl on a ten kompars figur a figurek kolem něj byli jen dožívající starci spokojení s podílem na moci a chtějící, aby jim to ještě nějaký pátek vydrželo. Náš člověk je převyšoval inteligencí, vzděláním i elánem. Zprvu ho to bavilo probouzet zemi z letargie, přesvědčovat, burcovat. Zvítězil a pak slavil triumf. Jezdil po světě (byl tehdy asi nejpopulárnějším mužem planety) a většinou ho vítali jako zvěstovatele lepších časů...

Vládnutí se mu  líbilo, ale ne dlouho..Cosi se v něm zadrhlo. Pořád stejná slova souhlasu, stisky rukou, úsměvy, mávání a dokonce objímání a umolousané líbání s důležitými starci ve funkcích. Najednou cítil, že ta kolečka v něm se začínají protáčet jako by naprázdno. Rutina a potom i nuda. Obrovská nuda....

Co s tím..? Z funkce, kterou měl v držení, se dobrovolně neodcházelo, ale zůstat v  ní znamenalo být pohřben za živa. Nebavilo ho už nic. Zrála v něm myšlenka najít si něco jiného a zgruntu odlišného...

Jak v rámci státních návštěv křižoval zeměkoulí, bezděčně si vybíral  zemi, kde by mohl eventuálně začít novou existenci. Měl zvláštní požadavek - žít tam, kde by se s ním přeli, kde by mu nedávali okamžitě za pravdu. Do oka mu padl státeček uprostřed Evropy. Zde se přece lidé odjakživa hádají nejvíc..A pak ty jejich dějiny! 

Vymyslel plán. Řekl - či spíše ještě naposled rozkázal - , aby mu pomohli s vlastním pádem. Že odjede na dovolenou, bude se pár dní šplouchat v nějakém jižnějším moři a oni ho jako sesadí. Stařešinům u moci se do toho moc nechtělo, byl to risk pro jejich zajištěnou existenci..Neptal se jich a trval na svém. Poslali tedy za ním, když si o to šéf říkal, komando ostrých hochů. Právě  stavěl hrady z písku a těšil se, až předá ten obtížný kufřík. Dvakrát ho kdesi zapomněl a taky se mu už pronesl - měl takové nepraktické držadlo. Vše proběhlo až překvapivě hladce. V hlavním městě se několikrát pro forma vystřelilo, shořel velký barák a na tank poblíž vylezl jeho atleticky stavěný nástupce a mluvil a mluvil a rozhazoval rukama a bil se mohutnou pěstí do prsou.....

To se ho už vlastně netýkalo. Stal se privátní osobou. Sbalil si narychlo pár osobních věcí, nějaké fotky (žádnou oficiální), dvě tři šekové knížky i něco hotovosti ve valutách a pololegálně se ukryl v zemi pro něj zaslíbené.  Byla docela maličká ve srovnání se státem obrem, z něhož přišel. Chodil  na procházky, listoval v knížkách, pozoroval, dělal si poznámky a učil se nový jazyk..Pak jednoho dne objevil na internetu blogy a začal  si v nich z dlouhé chvíle číst. Srdce  mu radostí poskočilo. Těch osobních sporů, střetů, urážek a žalovatelných výroků. Okouzleně si znovu a znovu pročítal kontraverzní články a ještě kontraverznější komentáře a říkal si, že na to nepřišel dříve. Napadlo ho, budu blogerem..!  

 Vždyť napsat a pak zveřejnit opravdu podařený blog znamená hodit kámen do stojaté vody, dráždit bosou nohou hada, píchat klackem do vosího hnízda..

Teď už skoro nevycházel ven. Seděl u počítače, třídil informace a vytipovával zajímavá témata. A psal texty..Tři denně.. Měl z toho dětskou radost a byl najednou opět šťasten. Cítil, jak mu v žilách zase zvesela pulzuje krev..Nemohl dočkat rána a někdy se probouzel i v noci a tužkou si načrtl pár vět a někdy i jen jedno slovo..Bylo to jako opium. Silnější než on. Už věděl, že jestli člověka na moment potěší souhlas a ocenění (a proč by občas ne), mnohem větší uspokojení mu přinese divoká debata,  jež se strhne nad jeho textem...

V téhle zemi byl po řadě převratů každý nějak podezřelý, a proto ho nepřekvapilo, když mu začali vyčítat chování za bývalého režimu. Předhazovali mu minulost ve službách tajných služeb, minulost, která v jeho případě byla prožívána někde úplně jinde...

Fotky, jimiž se jako bloger prezentoval, často měnil a nebyl na nich vlastně on, ale náhodně vybraní chlápci. Vždy ho bavily mystifikace a tady měl volné pole působnosti. Představoval se v různých podobách a v různých situacích..Až jednou si v euforii troufnul a umístil svou vlastní  autentickou fotku...Kdosi upozornil na podobu se známým státníkem, ale pak to zase zapadlo v událostech dalších dnů. Na takové záležitosti tu prostě nebyl čas.

The show must go on....

Na bývalou kariéru už vlastně ani nevzpomínal..

Teď byl blogerem..

To bla bla bla blaho blogera..!

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora