Kurs letních lásek

pondělí 8. září 2008 17:39

Ruka Jaroslava Kupce, středoškolského profesora češtiny a nyní instruktora chemické přípravy na letním branném kursu, ležela už pěkných pár minut pod ňadry Bobiny Zemánkové. Profesor sice strkal prsty za horní díl plavek, ale o dosažení některé z bradavek nemohla být ani řeč. Výhradním předmětem Bobinina zájmu totiž byly strojopisy Kupcových povídek. Na bříšku si hovící zdravotnice ze štůsku strojem popsaných lejster, vmáčknutých do průhledné složky, dolovala jedno za druhým a soustředěně je četla, občas si olizujíc vedrem zprahlé rty. Zabrala se do lektury natolik - myslel si jejich autor svým způsobem polichoceně, ale zároveň i naštvaně -, že nereagovala na sebedráždivější dotyky. K dovršení všeho jí musel vysvětlovat elementární finesy své literární techniky (zvlášť jí zaujalo přelepová

Krásná, ale nevzrušená tvář Bobiny Zemánkové jej míchala.

Někde asi udělal botu.

Kupec se znal s Bobinou (podle rodičů a občanky Bohumilou) už skoro rok, ale do včerejška si vyčkávavě vykali, i když to mezi nimi již trošku jiskřilo.

Byla to dívka s mnoha zájmy a možnostmi.

Před časem sportovně lítala. Pokoušela se i psát. V místním tisku se objevila série črt, v nichž mixovala motivy z motorového i bezmotorového létání se zážitky ze svého milostného života. Drobnější postavy, s velkými rozhoupanými prsy pobíhala s papíry v ruce po patrech školy a všude jí bylo plno. Při některé z polopovinných návštěv internátu nakoukl Kupec i do kabinetu sportovních instruktorů, který Bobina sdílela s bezvousým mladíčkem, jemuž z dlouhé chvíle pletla hlavu. Ten obrázek si pamatoval ještě teď - stěny pokryté plakáty, vlaječkami a především lístky, na něž si krasopisně vypisovala citáty z knih i vlastní nezapomenutelné výroky (samozřejmě se vesměs týkaly lásky) a u stolu vyfiknutá Bobina zívající nad kafem.

Sem do tábora se začátkem června sjely dvě stovky učňů druhého ročníku na týdenní branný kurs. Předem je rozdělili do čet a vymysleli pro ně rozvrh hodin. Stejně pečlivě se hotovili učni - v širokém okruhu internátu skoupili levnější cigarety, nachystali paklíky karet a vůbec brali celou záležitost smrtelně vážně.

Kurs zatím v plném tempu letěl do finiše. Tři mladší ženy táborové sestavy si rozebraly tucet přítomných mužů na pásma své erotické radiace. Trochu mimo stála jen uhrovitá čtyřicátnice, která o to víc čoudila a nasávala. Sama Bobina v podstatě dávala příležitost k mírnému flirtu každému.

Už od konce odpolední šichty lebedili si oba pedagogové opačného pohlaví na dece u kraje borového lesa. Po mocném zahalekání Pepy Kleina, který byl vedoucím dne, začalo pod nimi hemžení související s nástupem na svačinu (vpředu mohutnými skoky uháněl kolohnát Ondřej Pavelka a v trysku si natahoval triko potřebné kvůli Kleinovi ke vstupu do jídelny). A nejblíže k nim scházela po schůdkách z horního poschodí  velitelské dvojchatky ostatní esa štábu a všichni šmahem pohlédli na dvojici na dece (nejupřeněji mistr odborného výcviku Břetislav Vachutka).

"Koukej na toho pitomce Břéťu, jak na nás valí oči. To mu jistě zvedne apetit, nenažrancovi," komentoval dění dole Kupec a ukázal špičkou nohy k lágru. Potom se obrátil obličejem k Bobině a zaryl se jí zuby do ramene, aby měl Vachutka o čem přemýšlet.

"Se ti divím, génie. Co proti němu pořád máš? Co ti na něm může tak strašně vadit," zvídala koketně a překulila se po Kupcově pravačce na záda. "Ten je přece tak krásně rostlej, že snad ani nemůže být blbej," snažila se Bobina zachovat rovnováhu šancí. "A pokud jde o jeho žravost, ty seš zase kanibal. To, Járo, bolelo.."

Kupec jí chlácholivě přejel prsty po kůži zrovna tam, kde se na opálené kůži ještě rýsovaly otisky jeho řezáků. Vzápětí se škodolibě uchechtl: "Už ho vidím Apolla z učňáku. Za pár let bude ten tvůj kulturistickej idól bachratej a s pneumatikama sádla kolem pasu. Jedině s mozkem to zůstane stejný, totiž naprostej a spolehlivej mínus  stav.."

Bobina žvýkající stéblo jenom vzdychla  a mlčela. Měla toho přesně akorát. Úplně jí stačilo ležet a zírat na šiškami ověšené větve borovic.. Mít tak pod palcem správný knoflík a stopnout ten věčnej fofr! Vždyť doslova letěla životem. Vzrušovala jí sice ta kupa říčných chlapů, ale nejradši byla sama.

Včera ji potkal cestou z večerního nástupu (vzadu dodělávala sadu kliků elitní četa Pepy Kleina, který jim spouštěním a zvedáním dlaní udával rytmus). Kupec šel pomalu, protože - upřímně řečeno - moc se mu nechtělo do nevlídného podkroví na válendu o rozloze menšího letiště a Bobina ho, sám dost dobře nevěděl proč, už dávno přitahovala zvláštní směsicí blazeovanosti a temperamentu, srdečnosti a hned zas chladného odstupu. Obdivoval se chuti, s jakou se vrhala do nejnudnějších záležitostí, jichž život na škole přinášel fůry, věděl však i o chvílích její apatie a skleslosti, kdy půvabná dívčí exaltovanost přecházela v opozičnictví svéhlavé holčice. Protože potřeboval obvykle trochu probudit, získávaly si ho dívky letory spíše dobrodružné. A u Bobiny měl navíc dojem, že na světě je pořád svátek.

Dostali se na chodníček komisňáky vyšlapaný do tenké šňůrky mezi dvěma řádky stanů. Na pozadí ztemnělé oblohy, po které už delší dobu plynula hrozivá mračna, se před nimi v pološeru rýsoval protější svah kotliny, v níž po namahavém dnu odpočíval tábor. I z té dálky zřetelně vystupovaly v podvečerním oparu žlutě natřené nosné sloupy lyžařského vleku, který v zimě využívali při legráckách na prkýnkách. Dole pod nimi se leskla hladina přehrady a hned nad ní neduživě blikala světýlka dvoupatrového hotelu sloužícího v plné sezóně převážně podnikové rekreaci a jinak i těm náhodným hostům, kteří zabloudili do zapomenutého kraje na českomoravském pomezí. Dříve se tu odbývala i výjezdní zasedání pedagogické rady, někdy spojená s divokou ožíračkou, ale teď, co si postavili sparťánsky vybavenou brannou základnu (tak znělo oficiální označení) neměli na komfort z plyše a koženky nárok a museli popíjet u kovových stolků a židliček.

Tábor už postupně tichnul, jen sem tam přeběhl přes cestičku opozdilec s froťákem kolem krku. Zpoza krajního stanu vystrčil hlavu zakaboněný Břéťa naposled přepočítávající svůj mančaft, ještě než se mu kluci rozutečou. Bylo tu dost hezkých dívek na to, aby kolem sebe šířily stálý neklid a bezohledně vyháněly kluky do tmy. "Ahoj, brácho,", hodil za ním pozdravem Kupec, který ho od jisté doby srdečně nesnášel, a honem chytil Bobinu kolem pasu.

Už tak zůstali.

(Ze zapomenuté zásuvky)

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora