Stály pod šibenicí..

pátek 28. říjen 2016 09:28

Těch žen bylo celkem 67 a všechny byly popraveny v době mezi 21. srpnem 1945 (poprvé v československém soudnictví vykonán na ženě trest smrti) a 7. říjnem 1948. Soudilo se a popravovalo na základě předchozí dohody mezi vítěznými velmocemi, k níž se přidaly i země okupované nacisty (váleční zločinci měli být trestáni v zemi, v níž spáchali zločiny). Retribuční soudy probíhaly jednoinstančně bez možnosti odvolání a rozsudek byl vykonán do dvou hodin po jeho vyřknutí. O hodinu mohla pozdržet exekuci jen žádost o milost adresovaná prezidentovi, ale té nebylo nikdy vyhověno. K zhoupnutí na šibenici stačilo udání Čecha či Češky gestapu, jehož následkem byla smrt zatčeného (zatčené). K usvědčení obžalovaných někdy přispělo i svědectví gestapáků či dokumenty z úřadoven německé policie.

Ty ženy se navzájem neznaly (výjimka - popravena matka a hned po ní dcera) a byla jich různorodá společnost nejrůznějšího věku od šedesátnic po mladice těsně nad dvacítkou a spíše to byly osoby se základním či středoškolským vzděláním (jen jedna vysokoškolačka). Pocházely z rodin českých, smíšených i čistě německých. Mnohá z těchto žen pak v době války přijala německé občanství.

Před válkou vedly docela obyčejný a obvykle i z hlediska platných zákonů bezúhonný život bez ambicí se nějak uplatnit a projevit a najednou měly na dosah možnost zničit třeba sousedku, již léta nenáviděly, nebo získat zadarmo nemovitost, na kterou měly dávno zálusk. Prostě mít v rukou moc a dát průchod skrývané nenávisti. V době okupace přitom stačilo k likvidaci vytipované oběti docela málo. Prostě zajít na policii a oznámit tam poslech zahraničního rozhlasu nebo nepovolené držení zbraně, případně upozornit na protirežimní vtip. Česká protektorátní policie byla často při vyšetřování podobných záležitostí liknavá a udavačce jen domluvila a spíše měla tendenci udání potlačit. U německých úředních orgánů nastala situace pro obviněného mnohem rizikovější (na výběr:mučení, koncentrák, poprava), ale i tu je  zaznamenáno pár případů, kdy Němci nejprve přezkoumávali hodnověrnost informace a případně potrestali křivé svědectví. Marie Dvořáková si takto odseděla čtyři měsíce, než ji pustili za vzorné chování a mohla vystupňovat udavačskou aktivitu.

Některé z později obviněných se přimkly k okupačnímu režimu naplno a vstoupily třeba i s mužem a dětmi do aktivistických organizací (Vlajka, hitlerjugend). A šly ještě dál - oba synové Františky Cibulkové nalezli smrt jako vojáci wehrmachtu na bojišti (Stalingrad, Berlín).

Motivem udavaček se občas stávala snaha zbavit se manžela. Rozvodem zhrzená Anna Koubová oznámila, že bývalý manžel, povoláním řezník, kšeftoval se sádlem. Anna Gertová se pomstila za domácí násilí a nahlásila ilegální držení zbraně, později sice muže litovala a orodovala za něj, ale bylo už pozdě, umučili jej. Navíc její syn v uniformě wehrmachtu padl u Budapešti. Štěpánka Houbová zas chtěla zabránit rozvodu, aby nepřišla o majetek. Oznámila ilegální držení zbraně.

Antonii Braunschweigerové se nevyplatila hamižnost. Z relativního bezpečí v západní části Německa, obsazené americkou a anglickou armádou, odjela zpět do Prahy vyzvednout si doma v bytě ukryté zlato. Byla poznána a zatčena a odsouzena k trestu smrti pro předchozí udavačství.

Některé případy se vymykaly z udavačského stereotypu. Anna Gluck, jež sice kolaborovala, ale ne zvlášť výrazně, měla za muže bratra slavného spisovatele Liona Feuchtwangera a spolu vydávali komerčně úspěšný a politicky indiferentní časopis Krásný román. Muž před okupanty včas odešel  do Palestiny (byl žid), Glucková zůstala a vedla časopis nadále a s okupanty si příliš nezadávala. Překvapivý zvrat přišel až doslova v posledních hodinách války. V jejich ulici na okraji Prahy před postupujícími útvary SS hledala úkryt skupina českých občanů. Glucková z balkonu své vily po nich začala střílet. Zřejmě nikoho nezasáhla, ale incidentu si všimli esesáci a dvě desítky Čechů bez skrupulí postříleli. Jejich smrt pak soud přičetl na vrub Gluckové jako iniciátorce masakru.

Zločiny retribučními soudy odsouzených žen souvisely i s heydrichiádou. Anna Kutheilová oznámila na gestapu v Českých Budějovicích, že poznala balonový plášť a dámské jízdní kolo patřící jednomu z atentátníků, které byly vyfocené v novinách spolu s popisem pachatelů. Věci podle ní patřily jejímu známému. Mašinérie se rozběhla a čtyři osoby byly v souvislosti s tím v rámci stanného práva popraveny. Rosalie Hošťálková udala klatovskému gestapu sousedku, kterou léta nenáviděla, kvůli schvalování atentátu. Byla popravena. Anna Oberhellová oznámila výrok dvou svých známých, že Heydricha si zabili sami Němci či Rakušané.

Politickou orientací se odlišovala od ostatních popravených žen Emilie Přibylová, mnohaletá členka KSČ. Za okupace jí však politické přesvědčení dlouho nevydrželo a skončila jako konfidentka gestapa, poté co ji vyslíchali pro šíření letáků. Zapojila se pak do likvidace komunistické odbojové sítě. Jejím přičiněním přišlo o život 24 odbojářů.

Popravena byla rovněž řada dozorkyň z koncentračních táborů, jež byly usvědčeny z přímého podílu na zabíjení vězňů.

 

Je to už dávno. Strašně dávno..

V paměti mi probleskuje vzpomínka. Je druhý či třetí den po osvobození a vidím - je mi šest let - na plácku za rohem dav pokřikujících lidí a mezi nimi uprostřed vyděšené muže s bílou páskou na rukávu. Před sebou měli v natažených rukou naskládané dlažební kostky a ti kolem jim spílali a možná je i mlátili. To už si nepamatuji.

Také nevím nic o jejich konkrétní vině a pozdějším trestu.

Je tomu sedmdesát let a skoro všichni kolaboranti z doby okupace už zemřeli..

Někteří (některé) na šibenici.

 

 

(Podrobněji v knize Ženy na popravišti, autoři Ivo Pejčoch a Jiří Plachý)

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora