Masakr na Sv Valentýna a jiné kratochvíle aneb jak se baví gangster

pátek 29. červenec 2016 08:18

Letos uplynulo deset let od zavraždění nekorunovaného krále českého podsvětí Františka Mrázka. Tehdy jsem to jen zaregistroval a moc si toho nevšímal. Až nedávno se mi dostaly do rukou tři knihy investigativního žurnalisty Jaroslava Kmenty pojednávající právě o Mrázkovi a vůbec zločinecké mafii u nás. V textu mne zaujal dost neuvěřitelný fakt, že byl zavražděn ve stejný den v roce (25. ledna) jako zemřel Al Capone a navíc oběma bylo 48 let. Jako by si někdo dodnes neznámý na toto datum počkal a krytý křovinami střelil Mrázka jednou ranou na vzdálenost 30m přímo do srdce zvlášť upravenou kulkou, jež se v těle oběti roztříštila.

Al Capone je nejznámější, ale ne nejmocnější z galerie amerických gangsterů. Říkalo se mu Scarface (Zjizvenej) a byl prý dobrý v boji s nožem zblízka a vůbec se neštítil sám své oběti mučit a zabíjet. Na druhé straně rád o sobě vytvářel obraz úspěšného podnikatele a šlechetného dobrodince - rozdával např. chudým polévku. Zlaté časy mu nastaly s vyhlášením prohibice v USA (17.1.1920), kdy se vydělávaly obrovské částky na pokoutním prodeji alkoholu. Jeho majstrštykem byl masakr na den svatého Valentýna, kdy se svými zabijáky zlikvidoval šéfy konkurenčního gangu. Pozvali je na sjednání kšeftu do opuštěné garáže a najednou tam vešli dva pánové v civilu a dva v uniformě. Vypadalo to na běžnou razii policie, a tak gangsteři na výzvu složili zbraně a poslušně si stoupli s rukama nahoře ke zdi. Příchozí však rozevřeli kabáty a spustili palbu ze samopalů, jež měli ukryty pod nimi. Byla to vlastně hromadná poprava a padlo na 150 výstřelů a stalo se to na den svatého Valentýna v Chicagu. Tuto scénu jsme ostatně mohli vidět v slavné filmové komedii Někdo to rád horké, kdy masakru z úkrytu přihlížejí polomrtví strachem dva bídně se protloukající muzikanti. Samotný Al Capone nezemřel kulkou ani nožem, ale v posteli a dokonce na svobodě poničený ovšem tělesně i duševně po dlouhém věznění třeba i v Al Catrazu, kam se dostal ne pro své krvavé zločiny - měl vždy alibi -, ale pro daňový podvod..

František Mrázek vyšel z řad bývalých veksláků a patřil mezi ty z nich, kteří pokračovali v podvodech i za nového režimu, a protože byli učenliví, mířili už nejen na tisícovky získu, ale miliony a později i miliardy. Používal přitom většinově jiné zbraně než Al Capone. Byly to mobily a měl jich desítky a žhavil jich vždy naráz několik, aby ztížil vyhodnocování policejních odposlechů, jež na něj byly nasazeny. Navíc osoby, jež měl v hledáčku zájmu, neuváděl pravými jmény, ale přezdívkami a často docela trefnými. Třeba Mladej poskok, Umaštěnec, Panděro, Špacír, Kejval. Ty hovory si nezadaly co do ulítlostí s populárními vejšplechty fotbalového Ivánka a možná by též stály za dramatizaci, kdyby nebyly často spouštědlem lidských tragedií. Mrázek sháněl kompromitující informace na bohaté podnikatele i mocné politiky a v pravý čas je pak použil k tvrdému vydírání a k svému majetkovému profitu. Války gangů tu sice nebyly, ale vraždy nepohodlných osob ano a byla jich celá řada.

Samotný Mrázek se prý rád díval na filmovou podobu Kmotra (autor románu Mario Puzo), ale jinak to byl svými zálibami spíše usedlý strejda, milovník starých šlágrů i dechovky a najmě pak písní zpěváka Michala Davida. Ten mu  dokonce zazpíval na pohřbu píseň Pár přátel stačí mít.  Mrázek nějaké přátele měl, ale občas je nechal likvidovat, když mu nebyli po vůli.

    

Bylo tedy 25.ledna 2006 a mrzlo, až praštělo, a na dlažbě dodýchával František Mrázek. Bylo mu 48 let. Radovan Krejčíř, gangster už i mezinárodně proslulý, dožije se letos v listopadu stejného věku a zřejmě zmizí doživotně ve vězení. V Jihoafrické republice či u nás.

A mimochodem - Jaroslav Kmenta, autor napínavých bestsellerů (filmy jsou horší) o českém zločinu, bude mít 48 let jen o tři měsíce později..

To je ta nepřesně přesná řeč čísel.

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora