Padesát let tenisu v Čechách - vlastně jenom mého a jen na Moravě.

neděle 11. prosinec 2016 09:20

Do krásné a kdysi neporušeně bílé říše tenisu jsem opovážlivě vnikl někdy v červnu roku 1966 (přesnější datum neznám) čili v době politické liberalizace a pokračoval pak i v létech tuhé normalizace a nepřestal si s tenisem ani po převratu v éře kapitalismu volné soutěže a ještě volnější korupce. Pomalu se s ním loučím v čase rozhádané a štěpící se společnosti. Údajně tady vládne blbá nálada, ale my na tenisu ji nemáme.

Potkával jsem se tak zprvu na kurtech i s moc důležitými pány ze starých struktur (ovšem žádná partajní esa) a nyní se tam vídám také s prosperujícími i třeba krachujícími podnikateli. Většinově to však byli za obou režimů pořád stejně obyčejní blázni a umanutci do sportu a do tenisu jako já. V tom se nelišíme. Je to identické, nemění se rozměry kurtu, stejně po tváři teče a na rtech pak slaně chutná pot. Pijeme stejnou vodu stejně hltavými doušky, my chlápci, co si spolu hrajeme a zahráváme. 

Začínal jsem za éry Kodeše (mihl se tu ostatně jako junior na kurtech) a v TV mi tehdy imponovaly souboje Borga a McEnroa. Na vlastní oči jsem viděl entrée patnáctileté Navrátilové v Ostravě a pak držel na dálku palce Lendlovi. Jezdíval jsem léta jako divák na turnaje do Prostějova a viděl leckterého dnes slavného hráče v zárodečném stavu tenisty pulce..

Kruh se pomalu uzavírá. První dva tři roky jsem si vystačil s jedním soupeřem a přitom jsem si po očku vyhodnocoval konkurenci a zkoumal, kdo je nejspíš k poražení. Tehdy jich bylo kupodivu docela dost - dnes žádného takového poblíž nevidím a hraju už zas jen s jedním sokem (ovšem jiným). Je to troška tenisu a hodně konverzace. Témata hovoru se opakují, naštěstí jsme zapomětliví, a tak nám to ani tak nepřijde, že se v řeči točíme v jednom kruhu. Víme o sobě skoro všecko - i to,co není a nebyla nikdy pravda.

Je něco, co mne jako tenistu přežije?  Myslím, že je..

Jsou to ty fleky na zdi baráku, do něhož jsme se v roce 1958 odkudsi na Hanou přistěhovali. Zpracovával jsem tu stěnu tvrdými voleji (měl jsem ještě sílu), než se naskytla příležitost přemístit se na opravdový kurt. Nedávno jsem šel náhodou kolem a ty fleky jsou tam pořád ještě a zřejmě vydrží, dokud barák nespadne.. 

 

MaHzed.jpg

 

CIMG9058.jpg

 

CIMG9335.jpg

 

ho-1.jpg

 

CIMG9678.jpg

 

CIMG8095.jpg

 

CIMG9891.jpg

 

CIMG7950.jpg

 

CIMG7279.jpg

 

CIMG6941.jpg

 

CIMG6939.jpg

 

CIMG9907.jpg

 

CIMG0724.jpg

 

CIMG0760.jpg

 

CIMG0691.jpg

 

CIMG0707.jpg  

  

CIMG0216.jpg

 výlov

CIMG0241.jpg

 

13248489_10204706051689586_308715981981106516_o.jpg

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora