Počítám s Nezvalem: 2 x 58 = 116..

čtvrtek 7. duben 2016 08:35

S básníkem Vítězslavem Nezvalem mám trošku zvláštní, skoro kupecké počty, jež se vlastně k poezii moc nehodí. Časově i zážitkově se to sešlo tak, že je z toho početní příklad a sečítají se v něm roky. Konkrétně: 58+58=116..Vysvětlím..V dubnu 1958 (strašně let!) jsme jeli s rodiči křtít sestřenici do vesnice na okraji Olomouce. Pochopitelně jsme tam nebyli sami. Kromě nemluvněte, jež je u těchto záležitostí vlastně nutností a jež se od té doby postupně rozmluvilo (ženská!), a šťastných rodičů, dostavila se i plejáda tetiček a strýců a vůbec dalších příbuzných..

Už vesměs nežijí a všecko je jinak a hraje se to tady s jiným obsazením hlavních i vedlejších rolí (já samé štěky). Ze zemědělské usedlosti s dvěma stodolami, chlévy, stájemi a velkou zahradou, kam se děda s bábou nastěhovali hned po válce z Němci zabraných Drahan, je velký barák předměstského typu. Z kdysi nemluvněte pak dospělá žena nedlouho před důchodem. Její manžel, šikulka a pracant, zboural stáje a v bývalé sýpce v patře, kam se chodí křivolakým schodištěm, vykouzlil řadu pokojíků, kde se žije na městský způsob. Vesničku pokl bumbrlíček hanácké metropole (stále při chuti) a já tam vlastně občas jezdím třeba pro jablka z centra na periferii.

Nebylo mi tehdy ještě dvacet a měl jsem právě nezvalovský rok (možná i dva) a hlavou mi jak oblaka táhly a z ní nemizely Nezvalovy verše a četl jsem i jeho prózy s autobiografickými prvky. Z hostiny při příležitosti uvítání sestřenice do života si nepamatuji nic, ale vím, že jsem se tehdy z rádia dozvěděl - v pauze mezi přípitky a hodováním - o smrti Vítězslava Nezvala. Bylo mu 58 let..

Nyní uplynulo od křtin sestřenice a smrti básníka rovněž přesně 58 let..Vyrazilo mi dech, když jsem si tu shodu před pár dny uvědomil. Taková skoro surrealistická náhoda. Nezval podobné náhody vyhledával a přikládal jim vyšší význam.

Na tuhle mystiku já moc nejsem.

I nadále však počítám s Nezvalem.

Počítám a pročítám..

Třeba právě tyhle verše z jeho raného cyklu Abeceda:

 

A
nazváno buď prostou chatrčí
Ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu
Šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí
a člověk neví kam by složil hlavu

B
oranžový plod lampion mléčné záře
jimž matka poprvé opojí v kolébce syna
B druhé písmenko dětského slabikáře
a obrázek prsu milenčina

C
září jako měsíc nad vodou
Ubývej zhasni měsíci veliký!
Romance gondoliérů navždy mrtvy jsou
tož vzhůru kapitáne do Ameriky

D
luk jenž od západu napíná se
Indián shlédl stopu na zemi
Poslední druhové zhynuli v dávném čase
a měsíc dorůstá prérie kamení

 

1900 - 1958 - 2016..

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora