Nepřepínejte se, říká mi doktor a vraští čelo...

pondělí 1. únor 2016 10:47

  Poslechnu, a tak se teď v zimě přepínám především u jídelního stolu. A taky přepínám kanály v TV a sleduji střídavě dva či dokonce tři programy. Stalo se tuhle v neděli, že přede mnou na obrazovce skoro zároveň pobíhaly biatlonistky, po svahu dolů se řítili a mrzačili sjezdaři a ve studiu seděli v teple a bezpečí čtyři chytří pánové ve zralém věku a nahlas přemýšleli o budoucnosti lidstva, zvláště pak Evropy..
  A já to vše organizoval z křesla ovladačem. Dával jsem jim velkoryse drahocenný prostor na obrazovce. S ovladačem se totiž neovládám a přepínám hned tři kanály. Na jednom - opakuji - si ze mne střílely biatlonistky, na druhém mi ujížděli sjezdaři a politizující filosofové vykládali něco, čemu naštěstí moc nerozumím, i když chápu, proč přišli do studia.

  Ty pořady měly společného jmenovatele, a snad proto mne zaujaly..

  Je jím nejistota.

  Nemáme totiž nic jistého my, co tady právě žijeme..

  V biatlonu můžete mít sebevíc natrénováno a ve stopě uhánět jak vítr a přijde střelba, zafouká právě ten vítr, minete z malorážky dvakrát třikrát terč a najednou je před vámi někdo, kdo se na běžkách jen plouží a terče náhodou trefil. Na zledovatělém svahu sjezdovky číhá na každém metru možnost pádu a drtivého nárazu do bezpečnostních bariér. Dva havarované sjezdaře odtransportoval vrtulník (houpali se ve výšce na laně v závěsném lůžku), třetí odkráčel k sněžnému skůtru sám, ale zpřetrhal si kolenní vazy a ulomil meniskus. Má po sezóně. Filosofům ve studiu se nic zlého nepřihodilo. U minerálky vyprávěli o tom, že po válce se politikové (označili je za snílky) v čele vlád nejpokročilejších zemí dohodli Evropu propojit ekonomickými svazky a vystavět na volném obchodu mír, usmíření a blahobyt obyvatelstva. Zafungovalo to a nakonec tak opravdu po 40 letech porazili bolševika a zdálo se, že jsme v rámci Evropské unie na prahu novodobého ráje..

  Najednou je tu však nejistota znovu.

  Jak velká to ještě nevíme..

  Nejistá nejistota - to je, oč tu běží, milý Hamlete.

  Kráčí sem Othellové a je jich moc..

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora