Spisovatel jako prašivé kotě..

pondělí 30. květen 2016 07:40

V Škvoreckého románu Lvíče (moje další kultovní knížka) je hlavním hrdinou nakladatelský redaktor Karel Leden, příležitostný básník a svůdce dívek. Jako takovému mu k posouzení padne do rukou próza mladé autorky Jaroslavy Cibulové. Text je talentovaný, ale vůbec se nehodí do vydavatelské praxe nakladatelství svázaného tuhými principy socrealismu. Je konec padesátých let (v knize to není zvlášť zmíněno) a pořád ještě platí, že se má psát především o uvědomělých a vzorných hrdinech a tady se začínající prozaička rozepisuje o mravně narušených dívkách a navíc jim do úst vkládá výrazy, jež podle strážců ideové čistoty do literatury nepatří. A právě autorčin expresivní slovník se stane záminkou k odmítnutí jejího rukopisu. 

Jaroslava Cibulová se však nedala a sporné pasáže nahrazovala formulacemi ještě průraznějšími. Na příklad: "Hanka už to věděla jistě: je zbouchnutá."  "Hanka už to věděla jistě: souložení s Frantou se jí nevyplatilo. Je v tom."  "Kopnu tě do prdele" "Kopnu tě do řitě (hovnovodu).." A tak dále prokazovala nepolevující invenci a bohatou fantazii..   

Samotný Škvorecký měl s textovými úpravami vlastní zkušenosti. V roce 1948 (mlád 24 let) začal sepisovat svůj opus magnum - román Zbabělci.. "Napsal jsem to v horečném tempu a teď už nemám na to čas ani trpělivost, ponivač dělám jiné věci a říkám si, kdo k tomu bude mít poměr, ten to omluví, a kdyby  to snad jednou mělo vyjít, tak bych to opravil.."( v dopise 27.6.1950 příteli L.Dorůžkovi). A jinde prozrazuje: "Zbabělce jsem sepisoval do nelinkovaných školních sešitů značky Prošit v tvrdých deskách. Celkem jsem naplnil asi třináct těch sešitů písmem, které se čím dál víc podobalo klínovému, jak se víc a víc opisoval měkký hrot plnícího pera nevalné kvality.."

Poměry se však po Únoru rychle měnily k horšímu a Škvorecký se dlouho neodvážil s třaskavým textem vylézt na veřejnost (ani by se to nedalo). Zachytil totiž poslední dny protektorátu v Kostelci (Náchodě) očima Dannyho, mladíka z tzv. lepší rodiny, ctitele swingu a hezkých dívek, a to se hodně lišilo od oficiálního názoru na to, jak jsme byli osvobozeni Rudou armádou a jak se na tom podílela KSČ..

Román mu vydali až po 10 letech a výsledek byl, jako by hodil granát do poklidného rybníka české literatury. Kritiky  byly přímo zdrcující. Pro představu stačí uvést názvy recenzí: "Políček živým a mrtvým", "Červivé ovoce", "Živočichopis pásků".  Kdo naopak knížku třeba jen trochu chválil (moc se jich neodvážilo), přišel o zaměstnání. V Rudém právu byl Škvorecký dokonce označen za "prašivé kotě" české literatury. A dostavily se pro něj i důsledky přímo existenční. Vyhodili  jej z redakce měsíčníku Světová literatura,  v té době nejambicióznějšího literárního časopisu u nás. S pomocí přátel a příznivců si však příliš nepohoršil a nastoupil jako redaktor angloamerické literatury v nakladatelství Odeon. Tam mu sice pro začátek snížili plat, ale zase naopak přidali na prémiích. V obavách z domovní prohlídky se Škvoreckého žena Zdena Saliverová (taky spisovatelka) vypravila s kufrem plným manželových rukopisů na Náchodsko ukrýt je u známých. Dobrodružnou akci komentovala slovy "..s tebou se člověk nenudí.."

Po nějaké době i někteří prorežimní spisovatelé uznali talent, ale zároveň jisté pobloudění mladého autora. Dokonce i národní umělkyně Marie Majerová se vyjádřila ve smyslu, že "soudruh je mladý, nezná dělnickou třídu. Jestli, soudruhu, chceš, pojeď se mnou na můj důl.." Odbylo se to besedou s hornickými učni a následným pohoštěním. Škvorecký k tomu poznamenává, že s fabrikou už měl své zkušenosti - v době protektorátu byl dva roky totálně nasazený jako pomocný dělník. Byla i tendence  knihu hned po vyjití zabavovat, ale zmizela tehdy mezi čtenáři bleskově z pultů knihkupectví.

Druhé vydání mezi čtenáři úspěšného románu muselo pár let počkat - nejdříve bylo potřeba zapracovat na úpravách textu. Ze strany nakladatelství byly stanoveny tři zásadní požadavky. Tam, kde je na stránce označení Rusák častěji než dvakrát, se škrtalo. Nebylo toho však moc. Dále vadila rýmovačka  "SSSR - jen se neposer" znějící v textu tak, že pan Prudivý (jeden z místních taky-odbojářů) v záchvatu nadšení zvolal: "Ať žije náš veliký slovanský spojenec Eseseser" "Jen se neposer," řekl na to Harýk, kamarád Dannyho. Tady však Škvorecký nevyhověl a namítl, že na proskribovanou pasáž bude čtenář obzvlášť zvědavý a nalistuje si ji v prvním vydání a řekne si, že to zakázali komunisté. Problémem byla i scéna, v níž se Danny s přítelem pohoršují nad četnými krádežemi hodinek ruskými osvoboditeli a pokládají jejich jednání za špatné znamení pro budoucnost. Škvorecký v novém vydání románu proto doplnil text úvahou, že ve válce odjakživa kradou a loupí všichni vojáci a že rudoarmějec hodinky třeba sebral příslušníkovi SS, co mu zabil ženu.

Knižních vydání románu pak byla ještě celá řada podle toho, jak šel vývoj společnosti a jak se odvíjel autorův život..Nejprve ještě ve vlasti, pak v kanadském Torontu, kam Škvorecký po invazi spojeneckých armád s ženou emigrovali (zřídili si tam nakladatelství ´68 Publishers) a potom po převratu v České republice, kam občas přijížděli na návštěvu. Text románu se měnil a těch změn bylo nakonec ke čtyřem stům a jsou k nahlédnutí v dvojdílné edici obsahující původní rukopisné znění Zbabělců a právě zmíněné textové varianty.

 

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora