Na dobré adrese..

úterý 3. květen 2016 14:52

K pověsti úspěšného člověka patří bydlení na dobré adrese. Měl jsem jich už sedm těch adres a k ideálu se pomalu propracovávám (ještě to není ono) a možná už jsem blízko. Má zatimní bytová bilance jsou čtyři města a sedm bytů v sedmi ulicích se sedmi různými popisnými čísly (sedm je i hlavních hříchů a sedmička je šťastné číslo). Města jménem neuvedu, mohla by mne žalovat. Ulice se v chronologickém sledu jmenovaly: Ječmínkova, Boženy Němcové, Balbínova, Stará, Jakoubka ze Stříbra, Gottwaldova (po té růži sametovce Vídeňská) a Palackého. Je to pestré portfolio jmen i označení úctyhodných i třeba pochybných, člověk si moc nemůže vybírat, kde složí hlavu k spánku a nesloží při bdění..

Zpětně konstatuji, že jsou ta jména v jistém vztahu - jen jej najít! - k okolnostem či dokonce k tehdy panujícím poměrům. Start jsem měl přímo fantastický. V době protektorátu bydleli jsme s rodiči v přízemním domku na začátku ulice, jež nesla jméno hanáckého krále Ječmínka. Bylo to na Hané čili hned zkraje jsem byl na správném místě a vykloněn z okna nasával plnými doušky zdejší genius loci. V době poválečné křížily se v mysli lidí (já ještě cvrnkal do důlku kuličky) naděje, iluze i smyšlenky a s tím se docela dobře rýmovala pohádkářka a krásná žena Božena Němcová, jež z nevábné reality vlastního života se utíkala k idyle dětství. Postupně se však z oparu poválečné euforie vynořovalo a nabývalo určitější obrysy leccos nepěkného. Přímo strašného. Po vítězném či nevítězném (jak se to vezme) Únoru přišly politické procesy a my měli na kusu plechu na zdi tomu odpovídající jméno jezuity (pozor nekřivdit, byl to Balbín, český vlastenec, píšící latinsky). V druhé polovině padesátých let se už trošku otupilo ostří represí a byl pomalu čas k návratu k tradičnějším hodnotám. Přišlo tedy v pravý čas mít na adrese napsáno něco významově neutrálnějšího. V našem případě to byla Stará ulice. Stačilo však zajít za roh a ve stejném baráku (taky byl starý a v podkroví dožívali staří lidé) se na zdi skvěla tabulka se jménem J.V.Stalina. Ten sice po pár měsících po našem nastěhování zemřel, ale radikálnější vymaňování z metod a praktik krutého samovládce nastalo - říkalo se tomu tání - až v sixties. Začal jsem tehdy právě chodit na univerzitu (chodíval jsem velmi rychle) a k tomu se mi jako na zavolanou v adrese objevilo jméno univerzitního Mistra Jakoubka ze Stříbra. Užívali jsme si to se spolužáky na alma mater taky pod obojí, tj. studium i zábavu (možná v opačném pořadí). Uběhla bleskově ta léta studentských radovánek a šup do praktického života. Jako bychom doma tušili příští vývoj ještě rok před invazí spojeneckých vojsk a dva před normalizací, přestěhovali jsme se do Gotwaldovy ulice. Nebyl v tom od nás konjunkturalismus, ale reakce na postupné rozrůstání rodiny (čili vlastně konjunktura jiného druhu). Chtělo to prostě mít větší byt a ten jsme nalezli v procovské vilce u parku. Tam jsem bydlel (ne sám) v životě nejdéle a aby to nebylo jednotvárné, dali otcové města po sametce dolů z cedulky Klému a nasměrovali nás Vídeňskou ulicí do Vídně i jinam (ostatně Kléma tam prý kdysi čítal revoluční literaturu při světle pouliční lampy, učili nás ve škole). Samet byl měkký a příjemný na omak, ale hrálo se natvrdo a my se nuceně přestěhovali o kus dál z opačné strany parku. Patnáct let bydlíme v Palackého ulici v starém patricijském domě (já však nejsem patricij, ale penzista na neodpočinku, uf). Nestěžujeme si - ve městě s univerzitou Palackého je ctí bydlet v ulici se jménem slavného historika a navíc jsem historii studoval a pak i učil..


Čísel domů je v mém bytovém portfoliu jak ve Sportce šest (to první  poválečné jsem zapomněl). Jsou to popisná čísla:1,2,8,23,26,48.

Vsadil jsem na ně a učinil dobře..

Mimochodem - čeká mne ještě jedna adresa, ale nevím, jestli dobrá.

Ať čeká..

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora