Spodní vrstvy..

neděle 8. listopad 2015 09:05

Bydlím v třetím patře, a proto se celkem logicky zajímám o spodní vrstvy. Nimrám se v jídle a cosi dobrého hledám vespod. Po kakau zůstává na dně hrnku to nejlepší a já to lžičkou pracně doluji. Se životem jsem také úplně dole a hledám, co zbylo a co by mohlo chutnat a pomalu se mi rozplývat na jazyku..

Před časem nebýval jsem mezi sedmou a osmou ranní hodinou doma nebo spíše jako bych tam nebyl duchem přítomen. V tu dobu kopal jsem v Anglii (ne v Premier League) a za parťáky měl chlápky v pracovních overalech s tituly před i za jménem, co se taky zajímali o spodní vrstvy. Mezi nimi vynikal Phill v pruhovaném svetru a hučkou na hlavě. Akci šéfoval senior Mick a dění pro diváky v TV temperamentně komentoval herec Tony. Věděli, že dole ve hlíně může být něco pro ně cenného. Třeba stehenní kost neolitického zemědělce nebo opracovaný kámen ze základů římské vily. Potěšila by i špička kopí saského bojovníka či zub moudrosti Vikinga. To vše a mnohem víc chtěli najít, vykopat, prozkoumat a zařadit na časovou osu.

Začínalo se klasicky. Někde na venkově, třeba ve vilové čtvrti, zazvonili, slušně pozdravili a paničce, co vykoukla, nabídli: "My vám to tady, paní, rozkopem.." Skoro nikdo neodolal a občas se kopalo i v obýváku nebo parádním pokoji pro hosty. Moc se s tím nepárali, měli na svou práci jen tři dny, a tak spěchali. Buldozerem seškrábli horní vrstvu zeminy a pak už pracovali ručně rýči a později i jen špachtličkami či k posledku jenom prstíky, a když něco nalezli, zasmáli se šťastně a začali se dohadovat, co vlastně našli. Někdy se večer třetího dne omluvili: "Paní, sorry, nic tam není..Snad příště za padesát let, ale to už budou kopat jiní.." Díry v zemi zahrnuli zeminou a odjeli na další štaci..

 

K svým ulítlým zálibám mohu přiřadit ještě jednu. Souvisí se spodními vrstvami. Rád přerovnávám kompost. Časově to obvykle vychází na zimu či pozdní podzim. Pára jde od pusy a ruka na držadle lopaty či rýče zebe a já v rohu zahrady pracuji, až se ze mne kouří, a zároveň na půl ucha poslouchám vysílání z tranďáku. Obzvlášť si pamatuji jedno. Bylo 25.prosince (rok nevím), Boží hod vánoční, a vysílali projev papeže z Říma. Moc se mi líbil. Jan Pavel promlouval v mnoha jazycích. Každou větu v jiném a já se zatím v uleželých vrstvách zahradového odpadu propracovával až dospodu a odtud dobýval úrodný humus a roznášel jej v kbelíku na záhony. Aby nám na jaře dobře rostl plevel. A místy a občas i něco jiného.

Papež mluvil a kdesi až v Římě na náměstí svatého Petra naslouchaly tisíce věřících.

Tomu jeho Urbi et Orbi.

A taky já u kompostu..

Mám rád spodní vrstvy.

 

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora