Druhá nejlepší rodina žije v třetím patře...

středa 1. duben 2015 07:17

Prohlásit se za nejlepší rodinu by byla nafoukanost, a tak jen opatrně tvrdím, že jsme druhá nejlepší rodina se vším, co k tomu patří. Hledali jsme se s ženou, až jsme se našli, a mimo jiné taky proto, abychom spolu pořád něco hledali. Nebývají to ideály, ty nepotřebujeme a je jich ve světě tolik, že přes ně ztrácím přehled a taky si protiřečí. Co s ideály v přeplněném bytě? Do zásuvek by se nám nevešly a nosit je v děravé kapse?  A tak tedy hledáme talíř, na němž chutná všecko, knížku, kterou jsme stále ještě nedočetli, diář, kam zapisuji své omyly, mapu míst, do nichž už nedojdu. A jindy ponožku do páru a koření, co nám život koření. Boty samochodky. Perlu, jež je prý na dně. Včerejší bláznivý den. Obyčejné věci hledáme. Máme jich dost a další dokupujememe, ale pořád nám něco schází.

Nejčastěji hledáme klíče. A proto už při vstupu ženy do bytu (vracívá se z nákupu) jí rychle klíče odeberu a šoupnu je do tlamky chaloupky, co máme napevno na futru dveří u kuchyně. Občas na klíče zapomenu, když si mlsně prohlížím obsah nákupní tašky. Pak nastane to pravé hledání spojené s mírnou panikou i s vypsanými bonusy pro šťastného nálezce.. 

Nezanedbatelnou část svého movitého majetku jsme soustředili v místnosti, jíž říkáme komora, kam už  raději nechodíme, jelikož bychom se třeba nevrátili. Máme tam uvnitř piano, na které jsem před lety brnkával jedním prstem. V štelářích sedá prach na haldy knih a vím, že už z nich nikdy nepřečtu ani řádku. Jsou tam kola, jež by se ráda zase jednou projela a kusy šatstva, jež na nás potichu zuří, že jsme je odložili..

Komora je naše třináctá komnata. A momentálně do ní nemáme přístup..

Je zatarasena hned za dveřmi štaflemi a žehlícím prknem.

Jsou tam naše tajemství a rodinné poklady.

Známe s ženou asi sto padesát způsobů jak si jít na nervy, ale žádný není dost závažný, abychom s tím přestali..

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora