Synoda s mrtvolou, aneb když Přemyslovci teprve začínali..

úterý 16. září 2014 08:15

Papež Formosus - dejž mu bůh kousek klidného nebe - neměl nejlepší osud za života a ještě hrůznější zacházení čekalo jeho tělo po smrti. Z dostupných údajů víme, že žil spíše asketicky a vyžíval se v modlitbách a v péči o chudé. Začátek cirkevní kariéry měl slibný. Stal se biskupem a měl svou diecézi. Semlely ho však mlýny vysoké politiky a intriky fešné (prý!) vévodkyně Angeltrud a dalších světských hodnostářů z městských státečků kolem Říma. Exkomunikovali jej a musel se skrývat. Ještě jednou však vedla jeho cesta v církevní hierarchii nahoru a dokonce až na vratký papežský stolec (v poslední třetině 9.století na něj postupně usedlo 12 papežů). Formosus vydržel poměrně dlouho - celých pět let (891-895). Nakonec byl údajně otráven právě Angeltrud. 

(Pro časové srovnání s poměry na našem území: Roku 894 umírá kníže Svatopluk a podle legendy nechává své tři syny lámat tři pruty a vybízí je k jednotě. Pak Velká Morava (pozdější termín) mizí na jedno století z dějepisných análů. V sousední české kotlině se tehdy vynořuje z anonymního bezčasí rod Přemyslovců. První historicky známý Přemyslovec se jmenoval Bořivoj a byl pokřtěn po roce 880..Máme doloženy i cesty do Říma - minimálně oba soluňští bratři tam pobývali a Konstantin, teď už Cyril, zde dokonce v klášteře zemřel a Metoděj se zase vrátil na Moravu jako arcibiskup. Jak asi oba bratři vnímali tamější atmosféru a události, jež se příliš nesrovnávaly s křesťanskými ideály? To se už nedozvíme a bylo by to zajímavé vědět..)

Fyzický konec Formosy byl však jen začátkem hororových scén, jež následovaly. Nový papež Štěpán se nespokojil se smrtí konkurenta a uspořádal s ním cirkevní soud s hrůzným scénářem. Rozpadající se mrtvola expapeže byla vyjmuta z pohřebního místa a znovu oděna do papežského roucha a posazena na trůn v bazilice, v níž se soud konal. V soudním jednání mu (tedy té mrtvole) bylo dáváno za vinu, že porušoval cirkevní právo. Pro forma jej hájil jáhen, 18 letý mladíček se slabým hláskem. Jako trest byly Formosovi (lépe: neživé tělesné schránce) useknuty tři prsty na ruce, jíž žehnával věřícím. Zmizel pak v hromadném hrobě, aby jej brzy zase vykopali a pohřbili tentokrát do vln Tibery. Nafouklé tělo uvízlo v sítích, rybáři je vylovili a s pietou uložili do hrobu. Mezitím se bazilika, v níž se přízračný soud konal, zřítila. Stavba už byla chatrná a na spadnutí, ale mezi lidem se hovořilo o trestu božím..To však nebyl konec..O deset let později nechal papež Sergius obnovit soudní líčení s Formosou. Mrtvole byla tentokráte setnuta hlava a useknuty další tři prsty. Až pak snad našel nešťastný Formosus věčný klid.

(Už jsme ale na počátku desátého století, tj. v čase, kdy byly u nás pokládány základy pražského hradu na skalnatém ostrohu nad řekou. Někdy tehdy se narodil příští kníže a patron země české Václav a pár let po něm bratr Boleslav, co ho pak za pomoci pacholků připravil o život. Vůbec přibývá historicky doložených postav a nejednají mezi sebou vždy v rukavičkách. Ke sporům dochází i v knížecí rodině. Václavovu babičku Ludmilu zřejmě násilně usmrtily úklady její snachy Drahomíry, matky obou bratrů a příštích knížat. Nejznámějším příkladem drsného zacházení v rodině je kauza zabití knížete Václava, které zosnoval Boleslav toužící po vládě..)

V Římě průběhu 10.století se frekvence střídání osob v papežském úřadě ještě urychlila (sluhové vydělávali na prodeji osobního vybavení expapežů) a prsty (či něco jiného) v tom měly zejména ženy. Především v této souvislosti padají jména Theodora a Marózie, matka a dcera. V dlouhé řadě papežů stojí za povšimnutí zejména ti, co přijali jméno Jan. V časové posloupnosti na sebe nenavazovali, v pověsti a činech ano. Theodora svého milence, jehož svedla, obdařila za odměnu nejprve biskupstvím, pak arcibiskupstvím a nakonec se stal papežem pod jménem Jan X. Svou mecenášku ovšem brzy opustil a vzal si mladší ženu. Dcera Marózie nechtěla zůstat pozadu a svého nemanželského syna (měla jej s papežem Sergiem III.) od mala plánovitě připravovala na nejvyšší církevní post. Získal jej už v 21 letech. Moc štěstí mu nepřinesl - nakonec byl jako Jan XI. uvězněn s právem udělovat svátosti i z žaláře. Úplnou katastrofou pro papežský úřad se stal Jan XII. Nejenže provozoval poblíž chrámu nevěstinec, ale vyžíval se i v hazardních hrách a jednoho kardinála dal oslepit, jiného vykastrovat. Sešla se synoda s cílem sesadit jej. Povedený papež se krutě mstil svým kritikům - dal stáhnout z kůže biskupa. Na neřesti nakonec  doplatil, byl přistižen s milenkou jejím rozzuřeným manželem a ten mu roztříštil hlavu kladivem. Marózie se dožila 96 let. Tomu, co se dělo kolem papežského stolce, se případně říká pornokracie..

Dobový autor o církevních hodnostářích píše: "Lovili na koních se zlatými čabrakami, po lovu na bohatých banketech jim tančily dívky a potom odcházeli se svými děvkami do postelí, jejichž prostěradla byla vyšívána stříbrem a přikrývky zlatem. Všichni římští biskupové byli ženatí a jejich manželky si šily hedvábné šaty z posvátných rouch.."

Docela krutý paradox. Podle dochovaných legend se u nás ve vyšších vrstvách společnosti s nadějí vzhlíželo k Římu jako k centru christianizace i jemnější kultury, ale shledáváme, že zdaleka nebyl tak příkladným vzorem a právě ta dvě století (9. a 10.), kdy jsme se k němu pozvolna blížili a přimykali, tu proběhla ve znamení třeba i soudu s mrtvolou či pornokracie. V porovnání s tím zdánlivě dopadáme lépe, ale je to zřejmě optický klam. O reálném životě u nás víme mnohem méně a o moc víc se asi už nedozvíme..Je tu rozpor mezi idealizujícím podáním legend a realitou života,  jenž nebyl žádná selanka..Vždyť ještě těsně po roce 1000 si to rozdali natvrdo v boji o trůn tři knížecí bratři Boleslav III., Oldřich a Jaromír..Střídavě vládli, sesazovali se, zavírali do žaláře. Jaromír dopadl nejhůře - byl vykastrován a oslepen, ale bratry přežil a v dalším mocenském zápase svému nástupci - synovec Břetislav - ustoupil..

Že by záblesk lepších časů?

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora