KUŘAČKO, SMRDÍŠ, aneb co se mi z hlavy nevykouřilo..

čtvrtek 26. červen 2008 17:06

Řízením osudu a magistrátu - šťastným, či nešťastným? - bydlím poblíž zdravotnické školy a hned za rohem je obchodní akademie, a snad proto je tu na chodnících kolem mimořádně bohatý výskyt dívek - vesměs pohledných a pečlivě oblékaných. Často dokonce krásných (teď na počátku léta toho na sobě mnoho nemají). My muži se máme na co dívat a je to zadarmo..

Dívky. Je jich tu plno. Sošně postávají či  nervózně pobíhají. V odpozorovaných pózách se opírají o zeď nebo o partnera (pokud se s ním přímo neobjímají). S dalšími dívkami vytvářejí rafinovaně uspořádané hloučky (sem tam i s uhrovitými mládenci), přehnaně gestikulují a zaníceně hovoří. Všude kolem nich vybuchují emoce. Mnoho emocí.Pořád něco řeší. A řešení bývají jen velmi dočasná.

Nic proti tomu - je to osvěžující ostrůvek v kalném oceánu všednodenna. Dívky   mají rády módní či jiné doplňky. V poslední době si některé z nich oblíbily cigarety. Ta podlouhlá věcička doutnající na jednom konci se nezřídka stává  součástí  malebného gesta, rafinované pozice či dokonce imidže..Mávají s ní. Drží v napnuté paži těsně u těla.Vkládají ji do úst  a kolem  letí čas.

Máme tu v Olomouci  plno  potěšujících a povznášejících skutečností.. Například slavnost květin a vůbec všeho hezkého - Flóru. Představuji si, že do ulic zahlcených dýmem z jen pomalu a po krátkých úsecích popojíždějících aut se z květinových záhonů uprostřed parku vlévá tenoučký pramínek vůně.  Nemá příliš naděje na přežití či rozvinutí. Přesila aut je příliš veliká. Co zmůže křehká rostlinka proti masivnímu výfuku chrlícímu hustý kouř?  ( Vznešenost historických budov také neznamená skoro nic proti  dravému  vpádu ekonomicky motivovaného podnikání a na náměstích v centru je to hodně znát a nic nepomůže pár stromků přivezených v sem v monstrózním květináči - stromáči. )

Máme tu tedy ty dívky držící v ruce zapálenou cigaretu. Už jsem si myslel, že si toho nikdo příliš nevšímá a že to bereme  jako neměnnou součást koloritu města. Něco jako zvykové právo. A  přece. O slovo se nesměle hlásí opozice. Opravdu jen o slovo. Vlastně o dvě. Někdo  neznámý chodí po městě se štětcem, plechovkou barvy a píše nápisy stále stejného znění: KUŘAČKO, SMRDÍŠ!   Představuji si, že to sepisuje  v přítmí či přímo ve tmě. Možná se skrývá zbytečně, zatleskal bych mu. A možná bych nebyl sám.  Doufám , že při tom záslužném psaní  nekouří.. Zatím je to bez výsledku. Ve škole zazvoní a z vrat  školy vyplují dívky. Rozhlédnou se, zda je obecenstvo na místě, trochu popojdou bokem (školní řád!)  a zapálí si cigaretu..

Za rohem u druhého vchodu je nápis  KUŘAČKO, SMRDÍŠ!

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora