Když je moje všechno, není moje nic...

neděle 29. červen 2008 20:32

Jak jde čas, probouzím se ráno stále časněji a přečtu tak s čerstvou hlavou a nohama v teple mnohou dobrou knížku. Někdy pak zapnu tranzistorák a  zanedlouho mne ujišťuje vemlouvavý hlas, že aniž jsem investoval, je MOJE nejen zpravodajství, ale dokonce i celý Radiožurnál (možná i budova rozhlasu s vrátným a zaměstnanci a ředitelovou krásnou sekretářkou a jídelnou a případným rekreačním zařízením). Přibližně o tomtéž mne ubezpečují různými slovy na všech našich televizních okruzích. Tvrdí přesvědčeně a přesvědčivě, že  televize je moje (tady bych měl zájem o největší  nahrávací studio - v zimě by se v něm dal hrát dobře tenis). 

Je to od audiovizuálních medií milé,ale musím se přiznat, že jim tak úplně a na sto procent nevěřím.Dokonce si myslím, že je to zbytečné. Nemusím je vlastnit. Byly by s tím jen starosti a manažersky bych to nezvládl. Stačí mi být  občasným, nenápadným, ale vítaným a respektovaným hostem, který může, kdy chce, potichu a nepozorován vejít a po čase zmáčknutím knoflíku ještě nenápadněji odejít. Vždyť někdy ten program sotva vnímám a věnuji-li se naráz pěti šesti činnostem, je rozhlas a TV až tou poslední možností z hlediska mé pozornosti. Jindy je ovšem sleduji docela bedlivě.  Div, že si nedělám poznámky..

Když jindy sejdu tři patra a vyjmu kupu reklamních tisků z poštovní schránky, dozvídám se , že moje jsou i banky i s podílovými a penzijními fondy a že jsou mi stále nablízku (z té formulace jde až strach).   Pozadu nezůstávají ani  firmy v okolí. Pekař, instalatér i deratizátor mi zvěstují, že se mnou pevně počítají ve svých plánech. Jako důchodce by mne chtěly na zájezd docela podezřelé společnosti - naznačují. že si spolu užijeme a že bude pro mne i dáreček. Předpokládám, že i pohřební služba má o mne příštího mrtvého živý zájem, a tak nějak se mnou počítá. Velmi mne to uklidňuje. Budu v dobrých rukou...

Zatím se raději vrátím ke knížkám. Jsou - až na cenu - skromné a nenáročné a nevnucují se.Karel Čapek i Shakespeare na mne tak trochu  ze záhrobí z vysoka nebe kašlou. Jsou si svým jisti.  Nikdy netvrdí, že jsou moji. Jen já jsem jejich . Čtenář, obdivovatel  a věčný dlužník.

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora