Jak se hledá ta pravá (Jindřich VIII. a moje maličkost)

čtvrtek 23. leden 2014 07:24

Ta pravá se hledá těžko, ale výhodou je, když člověk něco umí a může se před dámou vytáhnout. Proto já, špatný plavec, celkem logicky lovil ve vodě jako svém přirozeném prostředí. Slečnu sedící na obrubě bazénu (bylo tehdy palčivé léto a máchala si nohy) zřejmě zaujalo opakované zmodrávání mého obličeje signalizující stav blízký mdlobám. Právě jsem totiž trénoval (já pořád něco trénuji) vytrvalostní plavbu napříč bazénem na jeden zadržovaný nádech s následným vzpamatováváním se organismu u startovního bloku. Dívala se na mne nevěřícíma očima (nic takového ještě neviděla) a zřejmě usoudila, že ten víceméně se topící obojživelník bude člověk houževnatý, jenž jde (plave?) tvrdě za svým cílem a skoro všecko přežije. To jí pro začátek stačilo. 

Dali jsme si pak v příštích dnech i letech vzájemně šanci. To už je však jiná historie. Faktem je, že obě naše dcery i vnučka plavou jako ryby - asi moje geny. Já jsem už dávno se vším na suchu, ale nevzdávám se. Dál trénuji vytrvalost i běh na velmi krátké tratě..A piju vodu.

Králové to mívají složitější. Odpovědnost plynoucí z povinnosti dodat promptně na trůn chlapce následníka je musí v pohlavním i jiném životě pořádně znervózňovat, a to pak občas zkracuje život jejich manželkám a představuje solidní obživu pro kata. Jindřich VIII. si manželek k tomu jednomu rozmnožovacímu účelu postupně opatřil šest. A ta jejich jména opravdu zněla. Ne Mařena, Andula či Pepina, jak to tak bývá v našich plebejských krajích, ale Kateřina Aragonská, Anna Boleynová, Jane Seymourová, Anna Klevská, Kateřina Howardová a Kateřina Parrová. Měl je všechny zprvu upřímně rád - snad jen ta Anna Klevská se mu nějak už při prvním spatření nezdála, jelikož se její tvář dost lišila od obrázku namalovaného pro něj na objednávku a navíc divně zaváněla. Na štěstí pro ni byla rozumná a na titulu a postavení královny nelpěla (po brzkém rozvodu pak přežívala v ústraní panovnického dvora a pilně vyšívala). Dvakrát to Jindřich VIII. s volbou manželky skoro trefil. Po kontraverzní, ale dlouho milované (sedm let královi odpírala přízeň) Anně Boleynové mu padla do oka a později do náručí její dvorní dáma Jana Seymour. Po popravě Anny (dala hlavu hrdě na špalek) si pak Jane rychle vzal a ona, poddajná a mírná, se mu odvděčila synkem Eduardem. Bohužel brzy na to zemřela na horečku omladnic. Dostala se jí však odměna nejvyšší a velmi trvalá - jako jediná z šesti jeho žen spočívá v hrobce po boku svého chotě už skoro půl tisíciletí a bude tomu tak i nadále..Copak si šeptají? Bonusem na závěr riskantní dráhy manžela se Jindřichu VIII. stala Kateřina Parrová. Dáma zkušená a chápající potřeby i rozmary stárnoucího pána. Z krále, jenž za mladých let oslňoval okolí postavou urostlého, štíhlého a přece ramenatého atleta, už však byla troska, i když velkoobjemová..Zemřel v padesáti pěti letech..


A co já, ptám se..

Mužského následníka nemám, ale vlastně všichni, co tu budou v rodině po mně, jsou následníci a nějak se porovnají už i proto, že žádnou říši nezdědí.

Snad jen bezbřehou říši snu a fantazie..


 

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora