Poznámky k próze psané převážně v poznámkách (J.Hiršal,Píseň mládí)

pondělí 10. únor 2014 13:45

Hodně netradiční je ta prozaická knížka od Josefa Hiršala, básníka, překladatele a experimentátora v oblasti poezie. Píseň mládí, jak ji nazval, je písní v próze bez rýmů i bez nápěvu, zato je v ní plno odkazů a poznámek, na něž jsme zvyklí z vědeckých pojednání. Poprvé jsem ji přečetl z jedné vody načisto, jak tam v textu leží věta za větou a slovo za slovem. Nedávno - po několika letech - jsem si blíže všiml struktury díla a čísel, jichž je v textu rozseto několik desítek a jež odkazují k vysvětlivkám, a pak četl i s těmi vysvětlujícími odbočkami a nakonec i s odbočkami k odbočkám. Bylo to pak úplně jiné čtení. Něco jako noření se do časově odlišených a odlišných vrstev, jež podstupuje archeolog při zkoumání bohatého naleziště z různých dob. 

Vždyť mládí, když se k němu ve vzpomínkách vracíme, je vlastně také naleziště. Naleziště zisků a ztrát. A vzpomínáme docela chaoticky a z paměti se nám vynořují spíše střípky a úlomky příhod než souvislé děje, jež vydají na dlouhé vyprávění či na román. Paměť je selektivní. Spolehlivá i nespolehlivá zároveň. Naštěstí tedy. A někdy k zlosti, když někoho z dřívějška potkáme a nemůžeme si vzpomenout, kdo to vlastně je..

Josef Hiršal tu dostál pověsti inovátora. K úvodnímu vzpomínkovému vypravování rozloženému na sedmi stránkách textu je v dalším oddíle přidáno 57 vysvětlivek na 26 stránkách a pak následuje jako přídavek další vrstva odkazů a 57 poznámek na 66 stránkách. Pyramida stojící na špičce a rozšiřující se směrem nahoru. Symetrie vrstev je dvakrát narušena citací autentických psaných materiálů. Jednou jsou to pasáže z otcova válečného deníku (účastník první světové války), po druhé korespondence - dopis otce matce a matky otci z jejich mladých let. Mozaiku doplňují fotografie, sice dost zašlé, ale přinášející někdejší podobu osob, o nichž se tu pojednává.   

Sám autor doporučuje při čtení své burlesky - tak ji žánrově pojmenovává - trpělivost a aktivní přístup. Je možné si nejprve přečíst úvodní text v celku a pak se třeba vracet a číst i s přihlédnutím ke konkrétním odkazům.

Pro lepší představu o podobě knížky uveďme začátek Písně mládí i s poznámkami.

"Jakmile byl otec demobilizován 1/, rodiče se v únoru 1919 vzali. Na svatbě prý bylo spousta jídel 2/, spousta hostí, mezi nimi i vojenský kapelník 3/, pod kterým otec celou válku sloužil a který ho držel u hudby, takže měl otec vojnu poměrně dobrou 4/. Dosud jsou někde v Chomuticích v truhličce se slováckými ornamenty 5/ schovaná svatební blahopřání, kterými jsem se rád jako dítě probíral a z nichž se mi nejvíc líbilo to, které poslal obchodník Jelínek, v mém jinošském věku vyšetřovaný v Jičíně pro homosexualitu 6/. Skutečně také chlapce v předpubertálním věku obtěžoval a sváděl ke vzájemné masturbaci 7/..".. 

První vrstva poznámek..

1/ Otec narukoval na jaře 1915 do Jičína k 11. pluku a byl po velmi krátkém pobytu předisponován do Šoproně 1/.....

2/ I když byla ještě bída o základní potraviny, tady byla spousta dobrot, protože babička, otcova matka, dala zabít prase 1/...

3/ Kapelník se jmenoval Karel Kastner a byl usídlen v Jičíně 1/. Babička jeho rodině - paní a synovi - dovážela za války porůznu sehnané potraviny, aby měl otec protekci.

4/ Členové plukovní kapely byli osvobozeni od těžkých vojenských povinností, až na markýrování silnic 1/. Otec často vyprávěl historiku, jak.. 

5/ Truhlička byla černě lakovaná a byla pomalovaná bílo-červeno-žluto-modrými jablíčky, růžičkami a všelijakými jinými ornamenty. Přivezl ji strýc Pepík ještě před válkou ze Slovácka 1/..

6/ Obchodníka koloniálním zbožím a obilím, který měl rovněž výčep lihovin. Antonína Jelínka, udal učitel Jaroslav Koťátko 1/, když k němu jako volavku poslal čtrnáctiletého učně od zahradníka Gabriela.."

7/ Jelínek byl dobrý psycholog a každého kluka sváděl jinak. Mně např. sliboval, že mě v kanceláři naučí psát na stroji 1/. Pepíka Sticha 2/ vzal v Hradci Králové do parních lázní. Věrovi Fišerovi, známému lakomci 3/, dal padesátník a čokoládu. Frantovi Tázlerovi 4/ ukazoval, jak funguje motor.."

A vrstva následující:

1/1 Maďarské město na břehu jezera Neziderského..

1/2 Zbývá dodat, že kapelníkova choť se jmenovala Růžena a otec získal i kapelníka další přízeň, když na den jejích jmenin nacvičil se členy vojenské  hudby pěvecký sbor."

1/3 Od 14. května 1916 vedl si otec válečný deník. Zachoval v něm události, zážitky i nálady ze Šoproně, z Haliče i z italské fronty. Zde je několik ukázek:

1916 - 14.V. "Sedím v lese sám a píšu moji Agičce dopis. Ráno jsme byli v kostele s Husary. Koncert nebyl, do 1. hod. pršelo. Večer hrána opereta Kolem lásky."

22.III. "Hezký den, jedem přes Uhry kolem Tater krásná krajina. Kafe ráno v nové Czolné menáž ve Velké Czolné, rast do dvou hoď., psal jsem domů. Nálada špatná kafe v Odeberku."

2./1 Prase zabíjel Vilím Antoš, velitel hasičů. Než otec prodal dřevěný domek v Chomutičkách, který měl pojištěn proti ohni, radil mu Vilím..

První oddíl knížky končí větou "A tím skončila má píseň mládí."

Není to však definitivní tečka, je tu ještě epilog nazvaný případně Poznámka k poslední poznámce v poznámkách k poznámkám..A následuje stručná historie jedné z Hiršalových studentských lásek a bohužel i informace o tragickém konci té dívky - teď už docela staré paní - z let hodně pozdějších..Trápila manžela - takový konec si však nezasloužila. Manžel ji v afektu několikrát udeřil železnou tyčí do hlavy a pak vyhodil z pátého patra oknem. I tuto epizodu tu máme zaznamenánu.

 

Mnohé z úvodního vypravování bylo čtenářům v poznámkách vysvětleno, ale přesto ne vše..

A je to tak dobře.

V životě nemáme na každém rohu vysvětlivky.

A když ano, tak je obvykle nečteme příliš pečlivě.

Tu knížku jsem si ovšem přečetl rád.

A možná ne naposled..

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora