Před vstupem na volební křižovatku se pořádně rozhlédni..

středa 16. říjen 2013 09:39

Typický podzimní den s mlhami a blbou náladou. Na nic nemyslím, a snad právě proto mne leccos napadá, ale tak nějak zpřeházeně a bez logiky a systému. Ostatně - jako obvykle. Blížím se ke křižovatce. Říkejme jí třeba Hrdinů, i když do ní vstupují i srábci jako já. Je to teď tak trochu volební křižovatka, po obou stranách jsou na kandelábrech rozvěšeny předvolební poutače a na rozšířeném chodníku před bývalým biografem si umístila stánek se sezónním zbožím i jakási obskurní stranička. Bude další propiska, těším se předem. A snad i bonbónek na cucání. Sladkokyselý. Zapatlám si prsty. Fuj!

Stojím na červenou a už kvůli té barvě pozoruji nejprve, kdo přijíždí zleva, a promítám si své předvolební úvahy do dopravní situace. Velký náklaďák sténá pod naloženými armaturami. V kabině za volantem mohutný chlap v triku a s vyrýsovanými svaly paží. V puse žváro. Jeho těkající zrak zaostří na mne a silák zrudne a zařve: "Moulo, co mi sem lezeš.." Za ním projíždí autobus naložený sockami, jak se teď počestným občanům někdy nepěkně říká. Civí ti rozespalí lidé do kalného rána přes sklo, zívají a možná přemítají. Traktor s vlečkou a na něm dobytčata. Na poslední cestu? Vesele a s rachotem si to kolem trandí stěhováci. Vezli nás sem ti hoši i s nábytkem před 13 lety. Dík. Dobrá práce. Za nimi to tak tak stihne třaslavý děda tlačící dvoukoláček. Z kterého času sem zajel? A kam dojede? S nákladem svého života, jenž pomalu končí.. 

Zelená..Vyrážím dopředu a snažím se neztratit pozici mezi mladšími chodci-konkurenty. A už se dívám, kdo jde proti, koho míjím. Babka s berlemi. Cosi si mumlá - kletby, nebo modlitbičku. Přiráží mi berlou nohu k dlažbě, syknu bolestí a slušně se omluvím. Mea culpa..Tobě neuhnu, frajere! Štrejchneme o sebe, ale rovnováhu jakž takž zachovám a neupadnu. Bod pro mne.."Kdo nejde s námi, jde proti nám," naskočí mi v mysli heslo z dávných manifestací. Skandovalo se pěkně, v ruce mávátko a nad hlavou balonek a někdy i slunce. Ještě flanďák, ať mu nepřistoupnu sutanu. Žehná mi. Nebo ne? Spíš odhání napřaženou rukou jako ďábla. 

Hurá! Blížím se vrávoravě k chodníku na opačné straně křižovatky. Vítá mne zavilý pohled volebního lídra na reklamní ploše pod otočnými hodinami. Sklopím zrak. Nesnesu ten jeho uhrančivý pohled sympaťáka, jenž všecko ví a nic nezařídí.. 

Než dojdu, naskočí červená a o fous mne mine nedočkavý řidič v nablýskaném fáru s těžkou nohou stále na plynu. Pospíchají ti řidiči každý pěkně sám a sólo. Kdesi je čekají malé lži a zásadní rozhodnutí. Nebo stereotyp věčně se opakující práce. Značky aut nevnímám (po válce jako kluk jsem si je zapisoval do sešitku i s espezetkami). Spíše pozoruji ty lidi u volantu. Blazeovaný džentlmen s licousy a pokusem o bradku. Nóbl dáma v apartních šatečkách a pohledem anděla. Mladík s vyřvávajícím rádiem, aparaturou zřejmě nejlepší kvality. Třeští mi hlava a opouštím křižovatku. Bylo mi tu dobře, ale všecko má svůj konec. Zas někdy příště..

Mířím k stánku obskurní straničky.

Bude propiska? A bonbonek na oslazení života? A pak upatlané ruce?

Do voleb si je umyju. 

Po nich možná taky..   

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora