Orwellova pozdní robinsonáda (Badly, or well 1984 II.)

pondělí 18. listopad 2013 14:29

Ten muž už dávno nežije a dokonce je pryč i rok, k němuž časově vztáhnul svou románovou vizi odlidštěné budoucnosti (román Devatenáct set osmdesát čtyři). Na náhrobním kameni má nápis "Zde leží Arthur Blair", my ho však známe jako spisovatele a novináře George Orwella. Zemřel 21. ledna 1950 na silné krvácení do plic. Dříve se však v nemocnici oženil se Soniou Brownellovou a měl v plánu léčebný pobyt ve Švýcarsku. K tomu účelu se mezi jeho sympatizanty vybíraly peníze, ale už zbytečně. V rohu pokoje, kde zemřel, prý po něm zůstaly rybářské pruty..

Než však jeho život nabral směr k smrti, na několik let se naposled vrátil do přírody. Na ostrově Jura ležícím ve Vnitřních Hebridách poblíž pobřeží Skotska prožíval svého druhu robinsonádu, ovšem na dosah civilizace a s občasnými výjezdy do Londýna nebo dokonce i několikaměsíčními přestávkami. Sem se do relativní izolace odstěhoval rok po válce spolu se sestrou Avril a s osvojeným synkem Richardem. Nedávno mu zemřela žena Eileen a ani on se netěšil nejlepšímu zdraví. Řečeno přesněji - pomalu umíral. Na své ostrovní farmě toho zvládl vlastníma rukama hodně. Ze zápisků, jež pořizoval skoro denně, není vůbec patrné, že zároveň sepisuje román, jenž se stal korunou jeho díla. Spíše jsou to poznámky člověka starajícího se na plný úvazek o pronajatou usedlost a bojujícího s drsnou přírodou (zároveň si ji však užíval). Útočiště mu poskytl ostrov dlouhý 42 km - velikost tak právě na maraton. Ten kus kamenité země obklopený mořem často bičovaly studené deště a žilo tu 250 obyvatel. Občas však vysvitlo i slunce. S některými starousedlíky se přátelil a pomáhali si.

Impulsem pro vznik románu údajně bylo, když se na konferenci PEN klubu v roce 1944 dozvěděl o falšování výsledků vědy v Sovětském svazu. V knize je však přítomno i něco ze soumračné atmosféry válečného Londýna. Hrdina prózy Winston Smith pracuje jako úředník na Ministerstvu pravdy a vlastně slouží šíření nepravdy, neboť novinové články z doby dřívějšího režimu přepisuje tak, aby odpovídaly tomu, co hlásá sám Velký bratr..Expozicí děje je okamžik, kdy se Smith vzepře ideologickým mystifikacím a na vlastní pěst hledá skutečnou podobu rychle mizící reality dřívějška, doby, kdy byl ještě dítě. Něco z ní ještě zastihne. A prožije také vášnivou lásku s podobnou rebelkou. Jeho vzpoura je brutálně ukončena v mučírnách Velkého bratra a on se nakonec znovu poslušně zařazuje do systému a je ještě přizpůsobivější a poslušnější než předtím.

Orwell má na ostrově potřebnou míru osamění nutnou k soustředěné práci na románu (kdy ale vlastně píše?) a zároveň je v bezprostředním kontaktu s přírodou. Spousta drobných i náročnějších pracovních úkonů mu přináší uspokojení. Vidí totiž výsledky své činnosti..Je to v přímém protikladu k situaci, pocitům a myšlenkám Winstona Smithe. Zásadně si však v deníku nevšímá politiky na rozdíl od doby před skoro deseti lety, kdy poblíž Londýna zahradničil a v tehdejších zápiscích se rozepisoval - mimo jiné - o koze Muriel i koze Kate a navíc pilně glosoval domácí i světové události vedoucí k válce..

Deník psaný na ostrově Jura přináší naproti tomu jen výčet denních aktivit.Třeba těchhle:

10. 7. 1946  - "Do ok se dosud nechytil žádný králík (mám jich položených 12). Pravděpodobně to vyžaduje dlouhou praxi, než je člověk klade úplně správně.."

13. 7. 1946 - "Udělal jsem z jeřábu ptačího držadlo k perlíku. Zajímá mě, jestli bude dost silné.."

11. 9. 1946 - "Ztratil jsem váček na tabák. Udělal jsem si neuměle nový z králičí kožky, s podšívkou z duše. I malá kůže na váček docela stačila. Udělal jsem si lžíci na hořčici z jelení kosti.."  

30. 9. 1946 - "Nařezal jsem a zašpičatil kůly ke stromům, dokončil třetí záhon, pokosil jsem plochu pro stromy, dal řízky do jámy s kompostem a připravil místo pro dva stromy, budou od sebe v každém směru asi 2,5 m, což je pro zakrslé stromky dostatečné. Hnůj bude asi akorát stačit na tyto stromy a nic víc.."  

13. 4. 1947 - "Postavil jsem dělený kurník. Mizerná práce, bude potřebovat hodně vyztužit a zatížit, aby stál na místě.." 

22. 4. 1947 -  "Sundal jsem vlnitý plech z boku domu. Bude stačit na zakrytí kurníku a z rámu, na kterém byl, udělám branku k výběhu. Tu práci nejde dokončit, dokud se neuklidní vítr. Nařezal jsem kolíky pro zakrslý hrách. Začal jsem řezat kolíky k fazolím.." 

27. 4. 1947 - "R (Richardovi) se daří líp. Pokoušel jsem se mu udělat puzzle, ale mohu vyříznout jen kusy s rovnými okraji, protože se zlomila má jediná lupenková pila.."  

28. 5. 1947 - "Venku jsem nic neudělal, protože jsem vyráběl poštovní schránku.."  

21. června 1947 - "Ryl jsem rašelinu (1540 bloků) a složil poslední várku. Přešly ji krávy, ale nenadělaly moc škody. Tím jsme dosáhli 1000 bloků. Pokud bude i nadále bez deště, budeme ji moci za týden navršit na malé hromádky a po dalších čtrnácti dnech na jednu velkou hromadu.." 

3. 8. 1947 -  "Vytáhl jsem koše - nic. Připravil jsem dva nové koše a vzal s sebou nové bedny na humry. Humr ve skladovací bedně byl mrtvý, asi kvůli sladké vodě, která přitekla za bouřky.."

22. 8. 1947 - "Začal jsem vyrábět nové zadní sedadlo do člunu.."  

Jen ojediněle se objeví zmínka o zdravotním stavu autora: "Poslední tři dny jsem proležel. Dne 10. 5. 1947 jsem užil 8 tablet MB. Do dnešního rána mi bylo hodně špatně. Odpoledne jsem na pár hodin vstal. Ještě se třesu."  

Deník ukončuje 29. října 1947, jelikož se mu vážně zhoršila plícní choroba (stručnými vpisky pokračuje sestra Avril - jsou to údaje o počasí a počtu sebraných vajec a také o tom, kolikrát píchla pneumatiku). Následuje sedmiměsíční pobyt Orwella v nemocnici v Hairmyress s diagnózou tuberkulóza levé plíce. Máme o tom svědectví v jeho literárním zápisníku: "Po 50 dnech byla léčba streptomycinem, který byl aplikován injekčně v dávce 1 gram denně, ukončena. Rty atd. se téměř okamžitě vyléčily a vyrážka zmizela, i když ne tak rychle. Přestaly mi vypadávat vlasy a vrátily se k normální barvě, i když byly myslím více prošedivělé než předtím. Staré nehty nakonec všechny úplně odpadly.."

Své okamžité pocity vyjadřuje i básničtěji: "Tak bolestivý jako pecka z hroznového vína pod zubní protézou. Tak hlučný jako myš v balíčku makaronů. Tak zpupný jako prodavač ryb.."

Po nemocničním martyriu se na konci července ještě jednou vrací na ostrov Jura a - jde o všetranně vydařené léto - užívá si přírodu i zahradničení. Jeho další zde rozepsaný deník  - už ten poslední - je plný plánů, co je třeba udělat, co koupit a co objednat. 

V deníku máme svědectví o krátké konzultační návštěvě v hairmyreské námocnici: "Dr. Dick se zdál být výsledky vyšetření docela potěšen, ale mě tato cesta rozrušila. Vypadá to, že takhle reaguji na všechny cesty. Řekl mi, abych pokračoval jako dosud, tj. trávil půl dne v posteli, což docela rád dělám, protože jednoduše nejsem schopen jakékoliv námahy. Ujít 1,5 km nebo zdvihnout něco sebeméně těžkého nebo zejména prochladnout mě okamžitě vyvede z rovnováhy. Dokonce i když jdu večer zahnat krávy, dostanu teplotu. Na druhé straně, dokud žiju stylem starých lidí, cítím se dobře a zdá se, že jsem schopen pracovat skoro jako obvykle. Tak jsem si zvykl psát v posteli, že tomu myslím dávám přednost..Bojuju prostě s posledními pasážemi téhle zatracené knihy, která má být hotova do začátku prosince a bude, když zase neonemocním.."  

Orwell to opravdu stihl, ale byla to svým způsobem jeho labutí spisovatelská píseň. K přepsání rukopisu potřeboval sekretářku, nakonec tak musel učinit sám. Kniha vyšla 8. června 1949 v Londýně. O pár dnů později i v New Yorku. Ohlas byl velký a ještě na sklonku léta se vysílala rozhlasová verze. To už ovšem bylo s Orwellem zle..

2. ledna jej odvezli z ostrova Jura a už se tam nikdy nevrátil. Odvezli jej do sanatoria v Cranhamu. Paradoxně si tamní pobyt docela pochvaluje. "Denní program se zde (v cranhamském sanatoriu) dost liší od nemocnice v Hairmyresu. I když ke mně byli v Hairmyresu všichni nesmírně laskaví a ohleduplní - opravdu až neuvěřitelně - -, člověk si nemůže pomoci, aby v každém okamžiku necítil rozdíl ve struktuře života, když si to sám platí.."

Dne 3. září byl umístěn do nemocnice University College Hospital v Londýně. Odtud máme k dispozici Orwellovou rukou zapsaný režim dne a popis pokoje, v němž ležel. Je to poslední zápis, který pořídil: "Pokoj má: umývadlo, skřínku s policemi, uzamykatelný noční stolek, nemocniční stolek, prádelník, skříň, 2 zrcadla, rádio (knoflíky u postele), elektrický krb, radiátor, křeslo a 1 další židli, noční lampičku a dvě další lampy. Poplatky 15 guinejí týdně plus zvlášť honorář pro lékaře, ale zjevně zahrnuje i speciální léky. Nezahrnuje telefon ani rozhlas (Rozhlasový poplatek 3 šilinky 6 pencí týdně.)"  

21. ledna 1950 autor  románu Devatenáct set osmdesát čtyři zemřel. Pohřeb se konal v kostele Christ Church v Londýně. Žádal, aby byl pohřben a ne zpopelněn. Stalo se tak..

 

George Orwell se za svého života kategoricky stavěl proti vydání svého životopisu, zanechal však po sobě přinejmenším jedenáct deníků, jež na rozdíl od rukopisů, které ničil, opatroval a často přepisoval na stroji. Máme tak o něm docela dost přímých svědetví, abychom mohli dramata jeho existence (občas i s lepšími okamžiky) i my znovu s ním prožívat..                                                                                                                                                                                                      

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora