Věrné milování..(Fotoblog)

středa 5. červen 2013 07:40

Tam, kde obvykle vídáme zapšklé ksichtíky politiků a tlamky paňáců z reklam, se na velké plakátovací ploše sešli tři. On a ona - pár v nejlepších letech a kilech - ruku v ruce a v těsném objetí, dá se říci jedno tělo a jedna duše, a vedle nich a přece trochu stranou a svým způsobem sama pro sebe hledí s nadějemi do dálky i do budoucna mladá kráska s planoucíma očima a romanticky povlávajícími načechranými vlasy. Nějak se tam ještě mezi ně připletl obyč chlapík s válečkem na holi a kýblem lepu. Občanským povoláním a možná i zálibou lepič plakátů. Stojí si ve stoji spatném na žebříku a popojíždí válečkem po papíru (občas přejede některé místečko i dlaní) a lepí a lepí..

Jen člověk bez kapky fantazie by si nevšiml, že zúčastnění (jak nepřesné slovo!) jako by chtěli něco sdělit nám, co jdeme kolem. Je to u nákupního střediska a parkují tu proto přes den auta a ve dne i v noci bezdomovci monotonně meloucí svou mantru: "drobásek, dejte drobásek".  Míjím maminy s nákupními taškami a pány jdoucími na procházku jen tak nalehko a ještě v chůzi se ohlížím..

Ti tři (vlastně čtyři - s chlapíkem, co to má rád polepené) napřeskáčku hovoří. Alespoň já zřetelně slyším hlasy. Celý život pořád slyším hlasy..


"Věrné milování, ach, bože, toho není nikdy dost, ale dá to fušku a není to jen tak pro sebe uhájit a uhlídat chlápka, co tě sice majetnicky svírá (pracky má silné, poseté chloupky a dovede stisknout, až popadám dech) a říká ti mazlivá slůvka (to on umí, bestie), ale zároveň pošilhává po drzé holce, co nám sem nalezla. Snad jen náš restituovaný statek s mnoha polnostmi a šťavnatými pastvinami by ho mohl zastavit před úprkem ode mne..Ta hadrnice odvedle nemá nic než drzé čelo bez vrásek, ale on taky ne - jen ty násilnické pracky a sladké řeči. Najednou se tu objevil, prý přišel z velké války, měl plno řečí, kde byl a co viděl a zažil a jaké má plány. Zblbl mne..Ta drzost stoupnout si poblíž a dráždit mého chytlavého miláčka, co má prý se mnou vážné úmysly, něco v tom smyslu mi právě řve do ucha (trošku mu páchne z pusy, vlastně hodně, má zuby nadranc), ale já ráda poslouchám. Už si ho pak vychovám, zobat mi bude z ruky, ale zrní moc nebude. Po troškách budu sypat a s přestávkama. Jinak potáhne, jak přišel, s holým zadkem.."

"Sákra, to je holka jak lusk, přesně podle mých představ, no teda to by byla jízda..Říkala stateček na vsi. Stáje, koníčci v ohradě, čerstvý vajíčka, mlíko. No jo, fótr byl čipernej, všechna čest, staral se o dcerunku. Přispěchal v pravej čas s nárokama a měl je podložený, oštemplovaný. Musím si zapamatovat datum, kdy tady se bude ta diva producírovat. Umělkyni jsem ještě neměl, jak se jmenuje a kdy tady bude, ale aby ta má svátost nic nevěděla. Stíhačka je to náramná, s ostřížíma očima. Už mne ty plky někdy unavují, pořád mlet to samý se jednomu omrzí a ruce už mne taky bolí, mám v nich artrózu a ona - prý sevři mne a nepusť. Jak v minovým poli si s ní připadám. Potřebuji se usadit, ročky přibývají, nějaký hnízdečko lásky mít a z něj občas povyletět, pošpásovat. Jen pořád šveholit je trošku fádní, potřeboval bych životabudič. Což tak utrhnout tuto květinu.."

"To je teda páreček..Ti se sešli..Jak mě polyká očima. Od tebe dál, chlapče, hoříš jak stodola, ale já se od tebe zachráním. Byli jiní, slibovali hory, doly..Mám jiný plány než říčného obtloustlíka se zpocenejma prstama. Porozhlédnout se po světě, něco si užít, třeba i prachy vydělat a nevázat se na nějakýho othella, s tím by  mohly být problémy a ty já nerada...."

"Mně je jedno, koho natřu a jak ho natřu. Odvedu práci, popadnu žebř, váleček, kýbl a jdu jinam. Já to nečtu, kam bych přišel číst všecko, co polepím. Ale tady jsem kouknul, přiznám se..Madam je nějak cimprlich a hádám, že toho chlápka mít dlouho pod peřinou nebude. Na to už mám oko. Je tu trochu dusno mezi nima, to poznám. Prý moc faldíků, brble dáma, ráčej míň žrát a budete zase štíhlice. To ta mladá, na tu pozor, ta ví, co chce. Na tu si tak šáhnout, přiznám se, že jsem i rukou uhlazoval na určitých místech velmi pečlivě i dvakrát třikrát. Štramanda je to, takový rád nalepím.."

 

Věrné milování!

Pořád ještě existuje, ale všude číhají na svou šanci mladé krásky s planoucím pohledem a bohatě načechranými vlasy a líčí na chlápky, co drží tu svou a očima přitom pošilhávají bokem.

Pak přijde lepič s přísným pohledem a válečkem na dlouhé holi a zamázne je lepem a překryje úplně novým kusem potištěného papíru...

Je po příběhu..


 

 

P5070026.JPG

 

P5070027.JPG

 

P5070028.JPG

 

P5070029.JPG

 

P5070030.JPG

 

P5070031.JPG

 

P5070032.JPG

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora