Žiji, jako by bůh nebyl..(fotoblog)

pondělí 20. duben 2015 07:27

V první třídě - bylo po válce a kde to všecko je - jsem od pana katechety dostával svaté obrázky (občas taky pleskla přes prsty rákoska) a později jsem měl na čele křížek z popela a ještě jindy třímal v ruce voskovou svíci. Pak to začalo jít s mou kariérou věřícího s kopce. Tedy doslova..Od fary na vršku jsem v neděli po bohoslužbě pádil dolů do kina Čas a koupil si vstupenku. Už tehdy - pamatuji se - jsem to vnímal jako jistý nepoměr a paradox. Vstupenka stála korunu dvacet a byl to proužek červeného papíru. V tom kině jsem už jako by napořád zůstal a sleduji spíše, co přináší pozemský čas, než co se děje na nebesích..

Dnes to vidím tak, že se bohu nevyhýbám, ale on se vyhnul mně.
Vím však, kde tady bydlí a kde má zvonek.
Mohl bych zazvonit, ale co bych mu řekl, kdyby - nedejbože - otevřel? A co by on řekl mně?
Možná: "Vítám tě, synu, bloudil jsi.."
A já: "Bože, promiň, asi budu bloudit pořád.." 

Byl tu už někdy dříve bůh?
Nevím..
Určitě tu však byli ti, co v něj věřili celým svým životem a s jeho jménem na rtech žili a umírali.
A páchali dobro. A páchali zlo..

A je tu pořád to město na Hané plné lidí pobožných i neznabohů.
Olomouc..

 

 

CIMG8767-2.jpg 

 

P3110062.jpg

 

PC170030-2.jpg

 

CIMG2942.jpg

 

CIMG2137.jpg

 

CIMG8993.jpg

 

P9150105.jpg

 

PC030044.jpg

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora