Olomouc - psáno petitem a v poznámce..

čtvrtek 4. červenec 2013 07:32

Uf! Zhluboka se nadechnu a dám před sebe na stůl (je nízký, musím se předklonit) těžkou knihu. Své slabé ženě (má však silnou vůli!) bych ji do rukou nesvěřil. Čtu, listuji, hledám a nakonec nalézám. Jsou to Dějiny Olomouce a na stránce 123 (druhý díl) v poznámce číslo 336 se tu drobným písmem píše o našem baráku.Těch domů je zmíněno více. I tak je to pro těch dvacet partají a zhruba stovku lidí, co tu v centru města pohromadě a přece zvlášť bydlíme, vyznamenání, i když o tom zřejmě - kromě mne - nikdo z nich neví. To nám nikdo nevezme. Patříme teď do dějepisu, ví se o nás nejen na úřadech (poplatky! daně! úřední vyhlášky! komise!), ale i mezi brejlatými historiky, co prohrabávají archívy a píší knihy! Je to odpovědnost a musíme se snažit a nesmíme zpychnout. Snad zas někdy bude zmínka..

Olomouc! Ostře čpící cibulička města s mnoha slupkami!

Kdo ji sem do úrodné půdy Hané zasadil a zaléval potem a krví? Podle vykopávek (tady se v jednom kuse kope) se naši dávní předkové nejprve hemžili  (zas tak moc jich nebylo) v placaté a bažinaté nížině nivy řeky Moravy a pak se začali majetkově i mocensky rozlišovat a ti bohatší i momentálně mocnější povylezli i se svou družinou na nedaleký skalnatý ostroh, aby se separovali. Na něm postupně vyrostly stavby světské i církevní, tedy hrad i kostely a kolem nich - tam všude kolem - se rozrůstalo pestré společenství lidiček, co nahoru nepatřili či směli jen občas něco přinést či posloužit..
A tak se tu živořilo i bohatlo. Žilo a posléze umíralo. Jakési centrum moci se tu vytvářelo, světské i církevní, po několik století dokonce pro celou Moravu. Máme tu dodnes zachované historické jádro s dvěma velkými náměstími a spletí uliček kolem, potom od středu dále patricijské baráky i procovské vilky epochy měšťanské a v dálce na okraji, kam ani stoje na špičkách nedohlédneš, novodobou hradbu z paneláků doby reálného a přece nakonec nereálného socialismu. My jejich nezdární potomci teď přistavujeme na poslední volné plochy chrámy komerce a betonová parkoviště pro plechové brouky, co nalezli všude do záhybů města a rachotí a troubí. Kam se hneme, jsme sledováni  kamerami bez nároků na honorář.

Několik milionů lidí tu snad prošlo životem z nevědomí do vědomí a hned zas zpátky a město po nich zbylo. Jsou tu už nastálo s námi a my s nimi. Jak jde čas, přibývá těch, o nichž víme, že už nejsou.

 

Živočich města prudce oddychuje a zakusuje se s chutí pořád dál a dál do krajiny kolem..

Snad bude ještě o pár set let později o něm a tedy i o nás v dějinách planety zmínka.

Petitem a v poznámce.. 

 

 

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora