Agatha Christie - smrt podle říkadel.

pondělí 4. únor 2013 16:12

Naducané tvářičky a sladce se otevírající pusa dítěte odříkávajícího říkadlo. K tomu do široka otevřené, rozzářené oči a do rytmu verše tleskající ručičky s prsty jak válečky. Kdo by neznal ten roztomile naivní obrázek. Svět říkadel je světem dětí a harmonie, kterou už neznáme. Nic o světě mrňata nevědí a přece nám říkají tak mnoho..

Naducané tvářičky a sladce se otevírající pusa..
Co právě říká, ten špunt. Třeba tohle:       

                             Deset malých černoušků hostil děda Vševěd,
                             jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.                             
                             Devět malých černoušků chtělo sypat kosům, 
                             jeden se včas nevzbudil, zbylo jich jen osum. 
                             Osum malých černoušků vyšlo si hrát před dům,
                             jeden z nich se potloukl, zbylo jich jen sedum.                             
                             Sedum malých černoušků šlo naštípat klest, 
                             jeden z nich se posekal, zbylo jich jen šest.
                             Šest malinkých černoušků chtělo vybrat med,                             
                             čmelák píchl jednoho, zbylo jich jen pět.                                         
                             Pět malinkých černoušků k soudu spolu míří,
                             jeden z nich se soudcem stal, zbyli jenom čtyři.
                             Čtyři malí černoušci nechali všech pří,
                             jeden z nich šel pasti klást, do světa šli tři.
                             Tři malincí černoušci šli ulovit lva,
                             medvěd sežral jednoho, zbyli jenom dva.
                             Dva malincí černoušci chodili dvě hodiny,
                             jeden klesl na skále, a tak zbyl jen jediný.
                             Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný,
                             proto se sám oběsil - a tak nezbyl žádný.. 

Žila, byla spisovatelka, jež také měla ráda říkadla a některá si z dětství docela dobře a dlouho pamatovala a dovedla kolem jejich textu vykroužit a rozvinout příběh a děj.

Nejznámější z nich je zřejmě tento: Na opuštěný ostrov blízko pevniny přijela dílem spolu a dílem porůznu pestrá sešlost věkem a povoláním lišících se lidí, kteří se předtím neznali. Už měli každý z nich v životě leccos za sebou a nebylo to vždy k chlubení. V jejich minulosti byla černá šmouha a oni se k ní v myšlenkách nutkavě vraceli. Mladý muž sportovního typu přejel autem dvě děti, ošetřující lékař operoval opilý a zabil tak pacientku. Starší žena přísných morálních zásad propustila těhotnou služebnou a ta skočila do řeky. Soudce využil svou právnickou erudici a poslal na popraviště obžalovaného, o jehož vině byly jinak vážné pochybnosti. Učitelka přivydělávající si o prázdninách jako vychovatelka si vyčítá, že zanedbala péči o svěřence a nechala ho na moři plavat příliš daleko. Utopil se. Generál se dozvěděl o nevěře své ženy a soka poslal do nesmyslného útoku na smrt. Jiný důstojník někde v Africe opustil v kritické situaci své domorodé vojáky. S několika podřízenými vzali jim v pudu sebezáchovy potraviny a domorodci nepřežili.

Každý z přítomných měl nějaký vroubek a chtěl jej z mysli zaplašit a na něj zapomenout..

A najednou zde po opulentní večeři, když si pánové povolili knoflíky u kalhot a dámy si v duchu libovaly, jak se poměly, zazněl z vedlejší místnosti autoritativně znějící hlas a začal vypočítávat, co všechno - každý z nich zvlášť - provedli a zavinili. Strhla se mela. Jeden přes druhého rozhořčeně odmítali nařčení proti nim vznesená a snažili se přesvědčit ostatní, že nic takového se nestalo a že přinejmenším všechno bylo jinak. Málem se navzájem přesvědčili. A najednou se z křesla, v němž popíjel - právě si vzal další pohár -, svezl na podlahu ten nejmladší, nejsilnější a nejkrásnější.."Krásný jako bůh" stálo o něm v textu. Druhého dne se ráno neprobudila jedna z žen. A tak to šlo dál a na živu jich zůstávalo stále méně. A vždy po úmrtí, jež bylo nepochybně vraždou, zmizela ze stolu, kde byly vystaveny, soška dalšího z černoušků  (v originále indiánků)..

Původně jich bylo rovněž deset.

Deset malých černoušků..

Šla kolem vás taky někdy hrůza?

Naducané tvářičky a sladce se otevírající pusa dítěte..

Dávejte si pozor, co ty děti říkají, než bude pozdě..

I když mají naducané tvářičky a jejich pusa se sladce otevírá:


                               Deset malých černoušků nosil děda Vševěd,
                               jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět..

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora