Badly, or well 1984? (Orwell, román 1984)

úterý 10. duben 2012 14:40

Kultovní román George Orwella 1984, v němž do šíře rozvinul svou vizi totalitního státu budoucnosti, byl dopsán a zároveň vyšel v roce 1949. Mně bylo tehdy deset a měl jsem za sebou pionýrský slib, od něhož jsem si nic nesliboval. Nesnášel jsem veřejná vystoupení a oni nás tehdy - už nevím kdo - vystrčili na jeviště městského divadla k uvázání té červené věci (kolem krku se tehdy dost uvazovalo a někdy to docela škrtilo, ba uškrtilo).

Pak mně bylo najednou neuvěřitelných pětačtyřicet (v duši stále puberta), když se letopočet z názvu románu překvapivě objevil v kalendáři, a tím i v třídnici, již jsem si přičinlivě nosil do tříd, kde jsem u nás na škole pohostinsky, ale za pevný plat vystupoval jako šašek i dráb i příležitostný řečník. To vše tam v dvoupatrovém stavení v moravském městečku hned vedle krytého bazénu, hospody a tenisových kurtů..

Kolem běžel orwellovský rok 1984..

My to tak tehdy ovšem nevnímali a Orwella zde asi stejně nikdo nečetl (já zběžně ano). Něco z jeho vize tu ale bylo. Třeba ty před nosem zavírané dveře. Místa, kam jsem nesměl a posléze ani nechtěl. Zdvižená obočí. Důležité pohledy. Chraptivý hlas: "Vy, soudruhu.." Šanony skrývající závažná sdělení o pitomostech a osobní posudky s pravopisnými chybami. Profláknutá hesla na stěnách. Nástěnky. Jedna vedle druhé (tu ve sborovně jsem kazil svými pokleslými vtípky). Kolega cifršpión, co hodně kouřil a rád vypočítával průměry účasti na stranických schůzích. Měl na to notýsek. Podšéfik, který do omrzení omílal kdesi vyslechnutou formulaci o malé vzpomínce na velké výročí. Sám jsem si sem tam vystřihl projev a bylo tam všechno, jak má být. Jak být mělo. I potlesk tenkrát přišel.."Vy, soudruhu,"pak o něco vřeleji.

Na chodbách opatřených vousatými tvářemi obrozenců jsem nikdy Velkého bratra nepotkal - spíše jsme při svých hrátkách neznali bratra. Zato sestry chodily kolem, byly to kolegyně. Našlapovaly lehce. A spěchaly..Stále spěchaly.

Kam došly?

Bylo mi pětačtyřicet a skoro denně jsem hrál tenis. Knihovna po strop narvaná dobrými i špatnými knížkami byla mi tam denně dobrým domovem. Nohy v povytaženém šuplíku. A hlava stále nad něčím nebo před něčím skloněná či naopak s očima navrch.

Slavilo se, i když nebylo proč..

"Nalejte, řediteli," říkával jeho zástupce a někdo nalil. A my se také nalili.

Žilo se vesele, když ne právě smutně.

Bylo mi pětačtyřicet.

Krásná a zároveň obtížná léta to byla..

 

Orwell a jeho román s číslovkou v titulku..

Pěšák a chodec Winston Smith, protagonista děje, prochází zchátralými ulicemi Londýna a hledá poslední svědky minulosti, jež už není, jež byla zlikvidována. V hlavě mu probleskují poslední vzpomínky na matku a na dětství. Pracuje na ministerstvu Pravdy a sám pomáhá minulost ničit. Pátrá ve starých ročnících novin po článcích, které se odlišují uváděnými fakty i celkovým vyzněním od toho, co se o oné době oficiálně hlásá právě teď. Ty články upravuje či píše rovnou nové. Ty původní (stejně však už několikrát korigované) hází do otvoru ve zdi, říká se mu paměťová díra a vespod je plamen. Nikdo už neví, co opravdu bylo.  A když ví, neodváží se říci..Upravuje se i jazyk a mizí slova. Mizí taky lidi. Najednou a bez varování. Někdo k nim v přítmí zezadu náhle přistoupí a střílí do zátylku. Jednu ránu z pistole.

Tady v úzkých uličkách však ještě žijí své jednoduché životy proleti, tedy rukama pracující plebs..Mají nenáročné potřeby a primitivní zábavy. Třeba si jen tak pro sebe prozpěvují. Winston Smith v nich však tuší možnou záchranu a hrobaře Strany, jež spoutává a ovládá život.

Svět je rozdělený mezi tři veleříše - Oceánii (sem patří Londýn) a také Eurasii a Orientasii..S nimi Oceánie střídavě vede válku. Střídá se to tak rychle, že  se už nakonec ani neví, s kým se bojuje..A padají bomby. Popravy zajatců a odpůrců režimu.

V Smithovi narůstá odpor k existujícímu pořádku. Riskuje a pořídí si sešit a začne psát deník. Brzy je v něm zápis:

PRYČ S VELKÝM BRATREM
PRYČ S VELKÝM BRATREM
PRYČ S VELKÝM BRATREM
PRYČ S VELKÝM BRATREM

Na bílém průčelí ministerstva Pravdy (budova má na 3000 místností) je trojice hesel a stejná hesla jsou i na mincích spolu s hlavou Velkého bratra:

VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA

S horlivou členkou Stranou podporovaného svazu antisexuálů prožívá Smith vášnivou lásku - i tělesnou. Scházejí se na tajných místech v zapadlých končinách (kvůli možnému sledování hnízdečka a pelíšky lásky střídají) a pak i v jakémsi šmajchlkabinetu u starožitníka, u nějž si koupil sešit na psaní deníku.

Když jsou jednoho odpoledne v nejlepším, zatkne je komando chlapů v černých uniformách..

Smith (i jeho láska - každý zvlášť) skončí ve sklepeních ministerstva Lásky a je mučen fyzicky i duševně..

Postupně se podvoluje a trápen elektrošoky poslušně odpovídá, že vidí pět prstů, jak zní nápověda vyšetřujícího, i když mu ukazují prsty jen čtyři.

Uznává porážku, ale to zdaleka nestačí: "Musíš velkého bratra milovat. Nestačí ho poslouchat: musíš ho milovat.."

Nasadí na něj to, co nejméně snášel - živé krysy..Už už otvírají klece a Smith si představuje s hrůzou, jak se do něj zakusují..

Poslední odstavec románu říká vše o výsledku převýchovy. Ponechme stranou na jak dlouho, o tom už próza nehovoří:

"Upíral pohled k obrovské tváři. Čtyřicet let mu trvalo, než poznal, jaký úsměv se skrývá pod tím tmavým knírem. To kruté, zbytečné nepochopení! Zarputilé, svévolné odloučení od milující hrudi! Po chřípí mu kanuly dvě slzy provoněné ginem. Ale nevadilo to, vůbec to nevadilo, bylo dobojováno. Zvítězil sám nad sebou. Miloval Velkého bratra."

 

 

 

 

 

 

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora