Druhou nejlepší postel aneb co odkážeme..

čtvrtek 1. listopad 2012 07:44

Na staré právnické smlouvě z roku 1579 (jsme v Anglii za časů královny Alžběty) nalezneme v kolonce podpis pár neumělých a roztřesených čar. U faksimile této smlouvy čteme o 400 let později větičku experta, že osoba, která ty čáry načrtla do tvaru podpisové značky, osvědčila jistou dovednost v zacházení s psacím brkem. Pořídila je (těžko říct napsala) Mary Shakespearová, matka dramatika Shakespeara. Jistou dovednost osvědčil i její synek William, i když je nutno uznat, že od podpisu přece jen pokročil dál. Stal se nejhranějším a nejslavnějším dramatikem světa. Vlastní rukou napsal - plus mínus - 37 her a většina z nich je dodnes na repertoáru divadel po celém světě. 

Když pak brzy po padesátce věku pocítil, že má života namále, sepsal poslední vůli a pomyslel v ní i na svou ženu (asi to nebývalo často) a odkázal jí ze své pozůstalosti druhou nejlepší postel i s příslušenstvím (velkou část majetku - a ne malého - odkázal dceři Susann s tím, že ta jej předá v plném rozsahu synovi).

Nevíme přesně, jaká bvla odkázaná postel, ale každopádně co do kvality ta horší. Spekulujme, že zřejmě ženu nechtěl rozmazlovat. Věděl, co příliš pohodlná postel dokáže, jak moc se z ní nechce vstávat a něco užitečného dělat. Moc dobrá postel je opium..

 

Člověka napadá, co odkáže on..


Vrzavé schody na půdu..

Mokrou cestu z koupelny do kuchyně a zpět..

Vyviklanou a padající kliku od WC..

Pohled z okna na baráky tady kolem..

Dvůr přeplněný plechovými příšerami..

Krabici na skříni plnou ohraných tenisových míčků..

Vítr, co se prohání roklemi ulic..

Knížky, kupy knížek, co se budou číst čím dál míň..

Povahové rysy, jež se nečekaně vynoří a zase rychle zapadnou..

Mimovolná gesta..

Slovní obraty, co uprostřed řeči hluše zazní..

Město na řece Moravě, která jej s rozmachem škrtá..

Kaštany v trávě na podzim - jen se pro ně shýbnout..

Kapky potu, jenž v úpalu léta slastně kanul na antuku..

Mravenečka, co si tady poblíž zvesela leze..Vstříc záhubě..

Skvrny na stropě i na duši..

V pořadačích přehledně seřazeny smlouvy s ďáblem i s úřady..

Lidi dupající tu přes den po schodech nahoru a hned zase dolů..

Chuť na všechny obědy, co teprve budou..

Nálady, které rychle pominou..

Neblahé sklony, co zůstávají..

Půdní vestavbu nad námi, co se vleče a na hlavy nám proto teče..

Genetický kód..  

Čistý stůl a na něm spoustu zbytečných věcí..

Zvědavost na to, co bude, až nic nebude..

 

A vůbec vše,

čeho je třeba se rychle zbavit

a nic neponechat..

 

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora