Rok v rušném domě...

čtvrtek 6. leden 2011 16:05

Barák svět a barák tady v ulici. Výpadovka na krchov.
Děly se vám v minulém roce věci..
Na hlavu padal popílek a padala i letadla a v jednom prezident Kaczynski. 
Měli jsme dva premiéry.
Já dvě premiéry..Jako člen volební komise - zjara i na podzim - v roce škrtů odškrtávám jména a říkám: "Tady, paní, s tím děckem, nejprv ke mně...Pane, tu občanku si zas vemte, je vaše a běžte rovně a pak  vlevo.." A  volit můžete i vpravo, myslel jsem si. Vlastně, jak je libo. Jen to tam vhoďte a uvolněte flek, ať není frmol. 

Třistašedesátpět krát jsem doma ráno řekl dobrý den a pak chroupal topinky. Vyrábím je sám těmahle rukama a česnekem nešetřím. S řízky to bylo slabší - měli jsme je na talíři jen padesátdva krát. Vždy v neděli. Dál jsme to zatím nedotáhli. Jinak se to dost střídalo. Tlustý s hubeným. Po probuzení na váhu neváhám..

Byly i smutné odchody a loučení..Kamsi za roh odešel kolega ze školy (občas jsme se potkali, chodíval vedle na oběd) i parťák z tenisu, jenž uměl voleje a měl prima vnučku, co s námi taky hrávala..Ještě v létě se na dvorku vyhřívala nejstarší obyvatelka domu. Bylo jí 96 let a pamatovala tu první velkou válku i  mládí našeho baráku. Na podzim měla pohřeb..A pryč jsou i oba manželé Pilníci - viz blog - krátce po sobě. Už nesklidí, co zaseli..Svou zahradu by nepoznali. Nový páníček vykácel lesní stromky, zrušil cestičky a vytýčil je úplně jinde...

Některé údery jsem měl na tenise tak dobré, že na kurtu říkali, jak to tenhle člověk může zahrát. Ty špatné, otloukající rez z drátěného plotu, tolik pozornosti nevyvolávaly - naplňovaly mé osobní předpoklady. My deblisti debilní se ráno vítáme, jako bychom se týdny neviděli, v poledne pak loučíme jako nepřátelé na život a na tenis.
"A zítra, vole, zase.."
"A radši nechoď.."
Poměr setů vyhraných a prohraných se mi už zvrátil do mínusu (124:187). Stejně jsem však v plusu, protože pořád ještě v klusu..

Spokojen jsem byl, když mne v zimě dali k ledu. Otcové města se praštili přes obecní kapsu a na rynku bylo bruslení gratis. V lednu a únoru otevřelo se nad Hanou nebe a na padáčcích vloček se snesli bílí andělé. Pobíhal jsem na běžkách přes luka a pole a z remízků plašil zajíce..

Za svých toulek letním lesem nasbíral jsem šestnáct kilo hub na deset pokusů. Obvykle tam mezi stromy končívám pochodem v kruhu a pak hledám na obloze slunce, na severní straně kmenů lišejník a pod bundou buzolu..

Doma máme teď maxi TV obrazovku a za trest i malé politiky vidíme velké..

Zahrada pro nás věčná záhada. Je jak dno rybníka. Přehnala se přes ni velká voda a přinesla barel a pak pár dní zůstala. Možná tu po ní někde ještě zbyl vodník a pídí se po dušičkách. Chodí nám na salát..

V ulici Na Kvičnovce kvičívá náš Ben a vzpírá se injekci proti vzteklině. Berou mu jeho právo psa být vzteklý.

Byla i nečekaná setkání..Ve špičce uprostřed provozu zastavuje fáro a vykloní se chlápek a mává a cosi křičí. Nepoznávám. Je to šéfik ještě ze školy. Myslel jsem, že mi zadává úkol a už jsem měl na jazyku výmluvu. Teprve pak jsem si uvědomil, že jsem leta v penzi a uvolnil se. Dvě tři věty. Docela jsme si popovídali..Nedávno ještě starší prahory. Dvoumetrový uměnovědec o francouzské holi. Vidím ho na distanc a jako by v mlze. Byl jsem u něj v sixties pomocná vědecká síla. Moc si se mnou nepomohl a ani ta věda..

S vnučkou máme krásný vztah ještě od doby Krtečka. Líbil se nám oběma. Já četl nahlas a ona vyrážela nadšené zvuky. "Gr, gr, gr.." Už ovšem na mne nemá čas, neboť se pozoruje v zrcadle a zkouší hadříky. Na pátek zvává na nocleh a skromnou stravu kámošky (pořád ještě ne kámoše). Letos nám odpadla ze seznamu nocležnic spolužačka Slouka. Škoda toho jména.. 

V lednu by bylo otci sto let..Šílená představa. Jak je to dávno, co mi jako klukovi opravoval kolo a já se díval přes něj k obzorům příliš vzdáleným..Už ho nedohlédnu..Už je daleko..

Zaplatili jsme na nervech a penězích hodně a my, co tu bydlíme, jsme tu v baráku najednou páni (dokonce i místní dámy). Na domovní schůze na dvoře nechodím, stačí, co na schodech zaslechnu a třeba uvidím. Máme v průchodu na zdi jiné poštovní schránky se stejnými složenkami. Vše opravdu důležité k nám i od nás už rok proudí novými dráty a rourami - elektřina, plyn, voda, odpad. Ještě je ovšem plno práce uvnitř bytů. Každý chce mít zlatou klícku. Hnízdečko nelásky i lásky. Svůj chrám..Přes den s námi bydleli páni v pracovních overalech (jak se teď píše), pili pivo, svačili a ve volném čase cosi kutili. Předělali nám topení i okna, aby teplo rodinného krbu jen tak nevyvanulo..

Máme to tu moc pěkné, ale když nastanou deště, kápne nám sem tam na karbid a na hlavu dešťová voda..Náhle jsem Noe a v duchu sestavuji dvojice kdo do archy s kým a proti komu.. Přijdou páni v saku, rozkládají rukama, koukají na strop a fotí..Tu a tam přistane na stůl bankovka nebo alespoň utěšující slovo..

S ženou máme nové legitky a s nimi i povinnost přijít si za deset let pro ty další..Uvidíme. Nic neslibuji. Paní za přepážkou vypadala přísně..Vydrží?

 

Můj milý deníčku, ještě před několika dny jsem jej potkal naposled..

Rok 2010.

Už jej nikdy neuvidím..

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora