Průvodce - cest našich přímých i bludných původce..

úterý 8. únor 2011 07:10

Nebyl bůhvíjaký chodec. V bílém plášti sunul se po škole rozvážně a zeširoka. Dojížděl jako já a ve vlaku kromě rozhovorů s ženami (já čítal normalizační tisk) spřádával náměty na cesty. Míval na prkénku pod oknem rozloženy mapy, bedekry i prospekty a něco si občas na lístečky vypisoval.
Nebyl sobec, brával nás kolegy učitele na takto vymyšlené cesty s sebou. Nedostali jsme se nijak daleko, ale přece jen za humna, kde tehdy už začínal velký svět..

Seděl pak v zájezdové karose vpředu vedle řidiče v žluté šusťákové bundě a občas něco řekl do mikrofonu. Letopočet, jméno hradního pána, hraběnky, co ji zazdili, či jenom prostě: "Seřiďme si čas..Sraz za hodinu.." Nebo taky poblíž lesa: "Chlapi vlevo, milé a krásné dámy vpravo.."

Nepokojná cháska byli ti učitelé i se svými povedenými rodinkami. Často se někdo někde v přemíře zvídavosti zapomněl či zatoulal. Nebo prchl od partnera. Čekávalo se..

(Já už na nic nečekám - vlastně pořád ještě na všecko).

Cestovali jsme tak o prázdninách leta a střídali rafinovaně místa, staletí i ideologické kontexty..

Vybavuje se mi to s námahou a  napřeskáčku a asi nepřesně..

Jsme na jihu Čech a trousíme se podél říčky Vydry. Noc v chatkách u Husince. Nemůžu usnout. Ráno kupujeme bochník chleba. Sichr je sichr. Tady kdysi kráčíval Mistr Jan...Pět dnů na Slovensku. Na záda se lepí propocené košile. Šílené vedro a domorodci mluvící jakousi nesrozumitelnou řečí. Údolí smrti u Dukly. Vraky tanků a samochodek. Snímeček u kanónu, je libo? Báječná akustika na zámku Červená Lhota. Náš ředitel zpívá v sále latinský madrigal. Medovým hláskem. Takového jej z porad neznám..Rumová válka v kterési knajpě na středním Slovensku. Noclehárna s patrovými postelemi a těžká probouzení. Hlava bolí jak střep..Jindy zase v Budapešti. Čteš si nápisy nad obchody. Už nerozumím ani lidem z autobusu..Svatá Hora u Příbrami - kopec se světci i bezbožníky..Na Karlštejně zástupy žen, jak si to asi tajně přál Karel IV..Lipany aneb jak jsme zas jednou všechno prohráli..Trocnov - tady se narodil český vítěz..Všude na cestách s námi medvídek Snoopy. Drží se ho zuby drápy moje mladší dcerka..

 

Já občas fotil a k fotkám připíchnutým po návratu na nástěnku (i k pohlednicím)  připojoval krátké textíky. Visívalo to ve sborovně vedle přehledu suplování nejmíň rok. Do další podobné štrapáce... 

Byli jsme ze stejného města a občas jsem ho i nyní v penzi potkával a při každém setkání se mi zdálo, že hůře chodí. Nikdy to nebyl dlouhý rozhovor. Pár slov, ještě míň vět. Kývnutí hlavou. Sem tam  ještě nějaká žena po jeho boku. Ovšem už starší ročníky.

I poslední setkání s nohama souviselo - jemně pršelo a postával tady poblíž za rohem před pedikúrou a říkal, že špatně formuluje. Abych ho trumfoval (to já rád) a nezůstal pozadu, dal jsem k lepšímu, že neslyším. Ovšem - vyjádřil se zcela jasně a já to dokonale slyšel..
   
Teď už se nepotkáme.

Zemřel..

Ten průvodce a našich přímých i bludných cest kdysi před lety původce..

 

 

 

 

 

 

 

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora