Sešívaní Tudorovci..

úterý 5. říjen 2010 08:43

Mám rád anglické dějiny a k mým oblíbeným historickým postavám patří králové Richard III. a Jindřich VIII. Je celkem jasné, co mne k nim přitahuje a poutá. U krále z rodu Yorků (ve znaku měl bílou růži) je to jeho veskrze špatná pověst, jež musí imponovat člověku, jenž dlouhá léta - a to za obou režimů - formoval mladé lidi do podoby školnořádového ideálu. Samozřejmě neúspěšně. Trošku mne jen mrzí, že se Yorkova nevalná imidž ve jménu historické pravdy zpochybňuje. To si snad ten sympatický padouch nezaslouží.

Ještě pochopitelnější je pak můj obdiv k statnému Tudorovci (v seriálu ho bohužel představuje vychrtlík). Nestěžuji si, ale strávil jsem svůj dospělý život po boku jedné ženy a nutně mne musel zaujmout životní příběh muže, který jich měl postupně šest a se všemi dokázal svým způsobem vyjít - s některými až na popraviště..

Mimo anglický pozdní středověk (či raný novověk) mám taky rád kopanou a k mým drobným potěšením hraničícím až s perverzí patří sledování naší fotbalové ligy.

V pátek večer se mi obojí díky nabídce televize tak nějak sešlo pohromadě a dokonce se to s pomocí ovládače místy prolínalo. Nejprve tedy fotbal (na pažitu se s kýmsi na potkání okopávali sešívaní čili slavisté) a o přestávce mače Tudorovci (na ně jsem občas koukl, když byl míč daleko v autu) a pak hlavní dávka seriálového děje po zápase. Sám jsem byl překvapen, jak se vše k sobě hodilo a rýmovalo..

Na velké obrazovce (kvůli tomu jsme investovali) bylo k vidění docela dost..

Svíjející se těla, žíly naběhlé na krku, rysy strhané bolestí. Velký detail vypouleného oka a krev stékající po tváři. Zranění odnášení pořadateli na nosítkách. Pochopové vlečou pryč bezduché tělo právě popraveného. Kat ukazuje davu uťatou hlavu. Dva fotbalisté se srážejí hlavami, až to řachlo. Vladařské pokyny krále i rozhodčího..

Chvílemi se mi to docela pletlo, jelikož v některých scénách pánové i dámy z 16.století moc šatstva na sobě  neměli. Rozhodně méně než hráči v sešívaných dresech i jejich soupeři.

A jako zvuková kulisa burácení diváků v ochozech i bezprostředně u popraviště. A ohně planoucí na tribunách i v ležení vojska obléhajícího nepřátelské město.

Prostě pohoda a relax..

Louskal jsem si přitom oříšky a máčel je v neslazeném jogurtu. Žena sedící naproti v křesle občas zdřímla. Má těch starostí přece jen více než já..

Zato pes Ben sledoval, jestli se hnu k ledničce a zahájím veřejné stravování.

Nedočkal se..

Nemohl jsem se odtrhnout očima od obrazovky.

Zas jeden pěkný večer...

 

 

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora