"Proč jste tak skoupozvuká..?"

neděle 28. březen 2010 10:36

"Proč jste tak skoupozvuká, tak zdrženliva ve vyjádření citů svých?" ptá se v dopise z 9.ledna 1853 F.L.Rieger Marie Palacké, dívky, na níž si myslel a zároveň dcery otce národa..Tento dopis (a na dvě stovky dalších) je z knihy Rok v dopisech I, jež je knižním zpracováním úspěšného rozhlasového cyklu. Autoři sborníku čerpali z posledních šesti sedmi set let naší epistolografie. Tato psaní psaly známé osoby, ale i lidé docela neznámí, co se dostali do mimořádných situací..

Epistolografie čili dopisování je dnes na křižovatce. Dlouhá staletí a především pak v době humanismu byl dopis považován často i za plnohodnotné literární dílo. Proti dnešku se sice dostával do rukou adresáta se zpožděním řady dnů i týdnů, ale přesto byl významným zdrojem informací a jako takový často putoval z ruky do ruky. Vymoženosti moderní doby tuto jeho pozici vytrvale oslabují. Postupně se objevily noviny, telefon, rádio, televize a nyní mobil a internet. Jsme okamžitě tam, kde se něco děje, a víme toho o událostech víc, než mnohdy chceme a potřebujeme. Všichni vědí všechno a možná právě proto v úhrnu nevědí nic. Schází nám tak spíše tiché zamyšlení než kanonáda slov - napsaných i pronesených....

S tím ale teď nic nenaděláme, a tak alespoň předkládáme na ukázku řadu úryvků ze zhruba dvou set dopisů :

4.leden 1857, Božena Němcová píše synovi Karlovi - "My měli smutné svátky. Na Štědrý den ráno neměla jsem ani groš. Teprv k polednímu jsem pár zlatých dostala, ale už bylo pozdě na rybu i vánočku. Měli jsme jen knedlíky se zelím, štrudel, švestky a na modro štiku. Doktor Staněk mi poslal malou štiku. Od Skřivanů jsem dostala bochník chleba a láhev vína a od Fingerhuta punč, Krejčovic poslali nám pár ořechů a Dora dostala zvenku vánočku malou.Tedy jsme přece jen světili Štědrý večer, jak jsme mohli, a ještě jsem dala z toho hodné chudé rodině. Po večeři jsme hráli o ořechy loterii a karty.."

11.leden 1963, Ota Pavel píše bratru Hugovi - "Mně je někdy k zblití z těch keců, jako je morálka, čestnost, hodnost, tj. být hodný, hlavně proto, že jsem takový byl. Bohužel. Kdybych byl světák, chodil s děvkama, užíval, chlastal, jezdil po světě - tak bych z toho života něco měl. Takhle jsem byl hodný a staral jsem se o děti, ale na to prdí pes.."

5.březen 1856- Josef Mánes píše hraběti Silva-Taroucovi z Vídně - ""Když jsem tak mrzl, napadlo mě, že je snad ve Vaší lovecké garderobě, v oddělení starších klasiků, nějaký plášťový límec na odepínání, do něhož bych mohl na čas vlézt, abych jej uchránil před moly. Prosím vás co nejsnažněji, abyste mi zapůjčil takový starý límec. S výjimkou bílé barvy se spokojím s každou jinou, také mi nevadí stopy pohnutého života.."

28.3.1872 - Anna Cardová-Lamblová píše sestrám - "Moje mílý zlatý! Přivezli jsme mrtvolu Theodora okolo desáté hodiny do Křiževsi. Odbýval se právě trh, tedy zůstal na nádraží, a teprve večer byl přivezen do bytu. Byla chladná deštivá noc a přišel představený obce, prý není dovoleno mrtvolu do obce přivézti, jelikož panuje tu pověra, že hned za ní krupobití neb mor následují.."

3.4.1913 - Franz Kafka píše Mileně Jesenské - "Omlouvat bych své nepsaní vlastně nemusel, víte přece, jak nenávidím dopisy. Všechno neštěstí mého života - to nechci naříkat, chci učiniti jen všeobecně poučné zjištění - pochází, vezme-li se to tak, z dopisů nebo z možnosti psát dopisy. Lidé mě sotvakdy podvedli, ale dopisy vždycky, a také zde ne cizí, nýbrž moje vlastní.."

 7.4.1885 - Jan Neruda píše Zdeně Šemberové - "Sám chodit, toť ideál, o kterém ani nevím, zda jej kdy dosáhnu! Jdu třeba pět, deset minut bez držení a vedle průvodce, po příhodné půdě. Někdo však¨musí přece jen být vedle mne. Náhle zavrávorám, zachvěju se a myslím, že bych padl, kdybych se nemohl zadržet. Já už zkusil dost, jak nebýt co nejvýš co opatrným...Být při tom ještě poukázán na posluhu s nápadnou červenou čepicí. A těch peněz, co to stojí, těch peněz!"

25.4.1907 - Antonín Slavíček píše Augustovi Švagrovskému - "Paříž užívá bez konce. Není tam života přirozeného. Všechno se maluje, aby líp vypadalo. Nerozeznáte hodnou jinak ženu od dámy z posvěta. Obě jsou namalované od prodloužených očí až k žilkám na prsou. Dělají si je, aby zvýšily půvab a rozkoš..Tak jako stará koketa je Paříž. Všechno se tu dává, jen chtít a mít všechno obnažené co nejvíce..Kavárny a restaurace plné tlustých i hubených holek, které se opíjí a jedí. Všechny malované a různých ras lidských - s elegancí a noblesou vymírající kultury.."

27.4.1844 - Karel Havlíček Borovský píše z Moskvy Josefu Klejzarovi - "Přichází na mne chvíle, které bych ani žádnému psu, ba ani jezovitu nepřál, že nemohu nic dělat, nic slušného myslit a mám nápady a předsevzetí šňophaunská: dát se na vojnu na Kavkaz, státi se v Turcích loupežníkem, jít do Ameriky, žíti celý život ve Finlandsku a prát se s medvědy, jít co ruský kněz do Kitaje, obracovat na víru křesťanskou, žít celý život někde v Tatrách, ba také být mnichem na hoře Athos!"

6.5.1943 - Boris Jachnin příbuzným z Terezína (působil tu i jako lékař) - "Některé balíky nedošly. V padesátém byl špenát již kyselý. Dostáváme zeleninu a trochu marmelády..Posílej polévkové kostky, jen ne čočkové. Máme ji třicetkrát měsíčně. Můžeš-li pošli několik brambor syrových, lidi dostávají pytle, já ale moc nepotřebuju, vždy si mohu vydělat truhlářstvím..Jako lékař se mohu koupat každý den. Kavalec je špatný, ale zlepší se to. Na body jsem dostal oblek i prádlo a jiné věci. Jídla poskrovnu.."

15.5.1923 - Karel Čapek píše Olze Scheinpflugové - "Už tolikrát jsi mi říkala, že bys chtěla jen to, ošetřovat mne, kašičky mně vařit, obklady dávat a div ne plínky vyměňovat. Prosím tě, děvče, kdepak jsi tohle vzala? Člověk není pánem svého vkusu - a tenhle obraz života je zrovna zoufalý opak mého vkusu. Žasnu až, jak mne neznáš. Odpusť, mé pojetí života je mužnější a snad i tvrdší, a v okamžiku, kdy bych byl odkázán na takovou pokořující péči, bych si prostě vzal život.."

30.5.1860 - Josef Němec píše synu Karlovi - "Jiná příčina domácích mrzutostí byla mamina nedbalost vůbec, zvlášť o domácnost. Mama si po delší čas ani toho nejmenšího o domácnost nevšimla, sobě ani košili, ani punčochy nespravila a v roztrhaném chodila, jen v líbůstkách si hověla, o nějakém výdělku nebylo ani řeči....Při takovém  hospodářství to arci nepostačovalo. Já měl všecko zaopatřit, a ona nic. K tomu mě nenáviděla, kolikrát tak hrubě a uštěpačně se ke mně chovala, že by to ani žádný v ní nehledal.."

7.6.1945 - Vilém Sussland píše přátelům o pochodu smrti, brzy potom zemřel - "Jirka se ani nehýbe, říkám, že je to můj bratr a že je nemocný a že nemůže vstát. Při tom česky prosím Jirku, aby se vzmohl , že vylezem. Jirka se chce nechat zastřelit. Připojuji se k tomu, SS se však k tomu nemá, schází patrně rozkaz. Obrací pušku a mlátí Jirku pažbou tak dlouho do hlavy, než se mi podaří vytáhnout ho násilím ze slámy. Tak nás ženou po schodech na dvůr. Jirka silně krvácí z hlavy.."

 

Tak si tedy lidé u nás v různých dobách psávali..

I my dnes ještě píšeme druhým a možná docela často. Většinou však už nepotřebujeme dopisní papír, obálku a známku a použijeme internet nebo dokonce jen mobil..A místo souvětí a vůbec květnaté mluvy stačí nám holé neoblečené věty a holá neopeřená slova..

Jsou to pak jen kostry sdělení - bez barvy a bez chuti..

Píšeme tak skoro všichni....

Vždyť přece psát je tak snadné..

A ještě snadnější je napsané smazat..

Klik..

 

Jan Vargulič

jan varguličKonec konců..09:0029.3.2010 9:00:27
josef hejnaHezká úvaha.21:5328.3.2010 21:53:30
jan varguličNapsal jsem..18:0328.3.2010 18:03:42
Vojtěch HarokNení co říci,17:4428.3.2010 17:44:03
OlgaDPane Varguliči,14:2528.3.2010 14:25:31
NULIO mně se všeobecně ví :-)),13:5928.3.2010 13:59:43
Lída V.Pane Varguliči,11:5328.3.2010 11:53:29
Jan VarguličPro informaci..10:4628.3.2010 10:46:15

Počet příspěvků: 8, poslední 29.3.2010 9:00:27 Zobrazuji posledních 8 příspěvků.

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,62 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.