Neveselo aneb František z Assisi našeho fotbalu....

neděle 1. listopad 2009 08:22

Zemřel František Veselý a člověka napadá, že ve své hráčské generaci (jedině ta je srovnatelná s tou právě odcházející Nedvědovou) byl on nejryzejším fotbalistou, fotbalistou bez přívlastků a bez druhotných příměsí..

V době bělehradského triumfu mu bylo skoro 33 let a byl vnímán jako veterán a v repretýmu už jenom střídal (ovšem vlastně on nás dostal do finále gólem a gólovou přihrávkou). Fotbal pak hrál ještě dalších 33 let, než mu byl životní zápas odpískán. Řekl bych, že teprve ta doba po vrcholové kariéře dotvořila jeho profil a imidž a učinila z něj plejera přijatelného i pro ty nejfanatičtější fandy jiných klubů, než byla jeho Slávie. Z vrcholové úrovně šel sice postupně dolů, ale pořád  - i jako padesátník a pak šedesátník - to bral vážně a měl své požadavky na hru. Nesnášel srandamače, nepil, nekouřil, hlídal si váhu...

Když tak na ty mistry Evropy z Bělehradu (rok 1976) vzpomínám (ty reminiscence jsou samozřejmě  nespolehlivé a z druhé ruky přes TV a vůbec média), vybaví se mi skoro u každého z nich něco navíc. Šéf týmu Ondruš, hračička a technik Panenka, bojovník Dobiaš s nenapodobitelným způsobem běhu (Patino), střelec Nehoda, bomabardér z dálky Jurkemik...

Později u fotbalu nějak zůstávali, ale od samotného hraní se postupně odpoutávali a bylo to na jejich postavách vidět. Zakulacovali se, rostla jim bříška. Stávali se spíše tatíky, co se jen občas s míčem proběhnou..

Vystudovaný právník Nehoda se etabloval jako úspěšný hráčský agent. Většina ostatních pak trenovala mužstva a jak je trenérský život nevypočitatelný a plný rizik, pohybovali se (a ještě pohybují) podle míry okamžité úspěšnosti v patrech nejvyšších (Jurkemik - slovenská reprezentace), prostředních (ligové kluby - viz  třeba Dobiaš - krátce Sparta), ale i v suterénu (nižší soutěže). Byly tam i exotické štace v zahraničí..

František Veselý byl celý život vlastně jen a jen fotbalista a zajímavá byla vlastně jen jeho mnohogenerační rodinná fotbalová dynastie a i to bylo vlastně jen o službě koženému míči.

Neproslul výroky, bonmoty, nebyl vyhledávaným vypravěčem příhod z ligového zákulisí. Neupoutával komplikovanými životními osudy, aférami, rodinnými rozvraty. Nebyl jazýčkem vah ve střetu mocenských skupin o vysoké funkcionářské posty..

On byl jen a jen  fotbalistou. Celý život nazouval kopačky. To ostatní bylo jakýmsi nutným a nezábavným doplňkem, mezihrou mezi dvěma zápasy..

Tím, kterým právě odehrál, a tím, jenž přijde a na nějž se těšil..

Jakýsi František z Assisi  fotbalu, jeho věrný služebník.. 

Nebyl nejlepším hráčem generace (neměl od toho daleko), nebyl nikdy fotbalistou roku (i zde se umísťoval vysoko), ale zřejmě hráčem nejmilovanějším...

 

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,71 (VIP)

Tipy autora