Čelo v čele..

Člověk, ten zvláštní tvor, je docela dobře vybaven pro různé příležitosti, jak už je tak život přináší. Nohy má třeba k tomu, aby utekl před nebezpečím i nemilými povinnostmi, ruce, aby si sem tam přilepšil z cizího. Prořízlou pusu, aby se ze všeho nepříjemného vymluvil a vyvlékl, kdyby ho chytili. Bradu vystrkuje, když i ňouma chce vyhlížet energicky. Nosem čmuchá, odkud vane vítr a nemusí být stříbrný. Velký nos podle Cyrana velkého ducha značí. Ušima slyšíme (já špatně) výzvy osudu i dobré nabídky - možná k sňatku. Čelo pak je ideální místečko pro Kainovo znamení, jež nosíme všichni, ať chceme či nechceme - jen někteří princové si tam občas přilepšují hvězdou. [ více ]

úterý 22. září 2015 06:58 | Reputace článku: 8,20

Sprejeři nejsou frajeři..

Co si má člověk počít, když čeká na linkový autobus a on nejede (či jede, ale teprve někde za rohem). Mžourá tedy před sebe, třebaže by měl možná spíše klopit zrak po nevalném výkonu na kurtu, odkud právě přiklopýtal. A naproti přes vozovku vidí dva chlapíky, co si vedou zdatně na žebříku i na zemi a napravují škody způsobené vandaly (čti sprejery). Držím palce akrobatům s válečkem na dlouhé tyči, fasádníkům, co možná ani nejsou světáci, jak je líčil známý film..
"Šéfe, hlásím, máte to hotovo," zřejmě říká na posledním snímku do mobilu jeden z šikulů. A pro svůj dobrý pocit se ještě zeptá, kdy budou prachy za odvedené dílo..
Já tu dál sedávám a zírám na žlutou, ničím neporušenou zeď a říkám si: "Vydrž fasádo, vydrž, jak tě ti chlápci vymalovali..[ více ]

pondělí 31. srpen 2015 08:04 | Reputace článku: 9,57

Co se na dort nevešlo aneb vnučce, té osmnáctce..

Míšo, Miško, Michaelo, dlouho, hodně dlouho, nebylo vůbec nic (ani Ty jsi nebyla) a najednou je kolem Tebe všeho plno. Tak plno, že jsi prý plnoletá. Tomu označení však příliš nevěř, jelikož v hrnci, do nějž Ti odkapává čas, přece nemůže být už teď plno až po okraj..
Musí se tam vejít ještě další Tvé dny, týdny, měsíce a roky.
Ať pomalu odkapává Tvůj čas do hrnce, který má každý jen jeden a jiný mít nebude..[ více ]

úterý 11. srpen 2015 07:30 | Reputace článku: 9,12

Do věčných lovišť spolu a naráz....

Stalo se, že v jeden den zemřeli dva slavní Indiáni. Nebyli na válečné stezce, ale sešli ze světa věkem (dosáhli požehnaných 88 a 85 let). Odebrali se spolu a přece každý zvlášť do věčných lovišť. Možná si s sebou nesli luk se šípy, tomahawk a pernaté sny o prérii. Osobně se nepoznali, ale snad se tam potkají a dají spolu řeč. Nebo řeknou hned na začátek howgh a zvednou jen ruku k němému pozdravu. Jmenovali se Pierre Brice a Ludvík Vaculík. Jeden byl Indiánem díky slavné a mnohačetné filmové roli Vinnetoua (později na ni nevražil, i když z ní jinak těžil) a druhý volbou a životním stylem třináctiletého kluka čtoucího indiánky (i leccos jiného). Oba zemřeli 6. června 2015.[ více ]

čtvrtek 16. červenec 2015 07:51 | Reputace článku: 8,02

Město, ta mrcha..(Chodím městem XXV.)

Už neprší,/ jen poprchá,/ a město, ta mrcha,/ mi v chůzi překáží./  To město nemiluji/ a mám je rád,/ je to můj věčný držkopád/ a těžké závaží../    Střely dům dům/ dopadají k sousedům./ Je to zvláštní ulice/ ze zakázané munice../  Už neprší,/ jen poprchá,/ a město, ta mrcha,/ mne k chůzi vybízí.. [ více ]

čtvrtek 25. červen 2015 09:37 | Reputace článku: 8,28

Jsou tu s námi ptáci..(Fotoblog)

Toho dávného večera jsme se s ženou báli. Ne jeden druhého, což je možná divné, ani lidí kolem (začínala normalizace), ale byl tu jiný pocit ohrožení. Vycházeli jsme z letního kina a jako by nad námi ve tmě něco pleskalo křídly a klovalo zobákem do hlavy. Byla to však jen představa vyvolaná zážitkem z filmu. Jmenoval se Ptáci a natočil jej slavný režisér hororů Alfred Hitchcock. Přitom děj začínal nadějně. Minimálně pro opáleného chlápka, co se vyznal a uměl to s ženskými. Měl pro jistotu hned dvě - brunetu i blondýnu, ale moc si jich neužil a ani ony jej. Idylické ráno u moře brzy vystřídal zběsilý útok ptáků. Zobáky rozštípali střechu i stěny domečku, kde se chlápek s blondýnou ukryli (bruneta byla bejvalka). Objevila se i krev na čele krásky. Pak ptáci odlétli, ale hrůza zůstala.[ více ]

sobota 6. červen 2015 08:18 | Reputace článku: 10,74

Mám práci - stárnu..

Mám práci - stárnu a na stará kolena jsem se dal do počítání. Musím ovšem přiznat, součty mi nejdou, násobky taky ne a dělit se s nikým o nic nechci. Dobře však odečítám a skoro beze zbytku. Odečtu z vlastního života cokoliv, co tam bylo a už není. Dvě tři města na sever a jedno dolů na jih. Krajiny v dálce i docela blízko. Staré adresy a zrušená telefonní čísla. Tváře lidí z minula. Toho pána odnaproti už nepotkám. Bělovlasá paní z dvora se dál zvědavě nevyklání z okna. Mizí vše - premiér i bezdomovec, co sedával u Billy a pořád něco četl. Parťák Pepa z debla, který uměl parádní voleje. Třídní učitel z gymplu. Umřel letos a bylo mu jenom devadesát. [ více ]

neděle 10. květen 2015 08:03 | Reputace článku: 11,61

Žiji, jako by bůh nebyl..(fotoblog)

V první třídě - bylo po válce a kde to všecko je - jsem od pana katechety dostával svaté obrázky (občas taky pleskla přes prsty rákoska) a později jsem měl na čele křížek z popela a ještě jindy třímal v ruce voskovou svíci. Pak to začalo jít s mou kariérou věřícího s kopce. Tedy doslova..Od fary na vršku jsem v neděli po bohoslužbě pádil dolů do kina Čas a koupil si vstupenku. Už tehdy - pamatuji se - jsem to vnímal jako jistý nepoměr a paradox. Vstupenka stála korunu dvacet a byl to proužek červeného papíru. V tom kině jsem už jako by napořád zůstal a sleduji spíše, co přináší pozemský čas, než co se děje na nebesích..[ více ]

pondělí 20. duben 2015 07:27 | Reputace článku: 11,61

Druhá nejlepší rodina žije v třetím patře...

Prohlásit se za nejlepší rodinu by byla nafoukanost, a tak jen opatrně tvrdím, že jsme druhá nejlepší rodina se vším, co k tomu patří. Hledali jsme se s ženou, až jsme se našli, a mimo jiné taky proto, abychom spolu pořád něco hledali. Nebývají to ideály, ty nepotřebujeme a je jich ve světě tolik, že přes ně ztrácím přehled a taky si protiřečí. Co s ideály v přeplněném bytě? Do zásuvek by se nám nevešly a nosit je v děravé kapse?  A tak tedy hledáme talíř, na němž chutná všecko, knížku, kterou jsme stále ještě nedočetli, diář, kam zapisuji své omyly, mapu míst, do nichž už nedojdu. A jindy ponožku do páru a koření, co nám život koření. Boty samochodky. Perlu, jež je prý na dně. Včerejší bláznivý den. Obyčejné věci hledáme. Máme jich dost a další dokupujememe, ale pořád nám něco schází.[ více ]

středa 1. duben 2015 07:17 | Reputace článku: 12,11

Kráska a zvíře..

Setkání s krásou bolí a bývá nebezpečné a neobejde se bez tržných ran a vůbec úrazů všeho druhu..
Já původně princ, nyní penzista, proto nechci krásu, ale dobré a vlídné zacházení a pravidelnou stravu, pokud možno třikrát denně. Také ocením teplý vývar k počítači a upřímný obdiv těch doma nad vším, co dělám i nedělám, a pak také hovor na neutrální téma a rovněž procházky klidnými místy, kde se zdržují jenom blogeři a bezdomovci..
Už nechci krásu, nemá u mne naději.
Mám ji čím dál raději..[ více ]

pátek 6. březen 2015 07:52 | Reputace článku: 11,31

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora