Na dobré adrese..

K pověsti úspěšného člověka patří bydlení na dobré adrese. Měl jsem jich už sedm těch adres a k ideálu se pomalu propracovávám (ještě to není ono) a možná už jsem blízko. Má zatimní bytová bilance jsou čtyři města a sedm bytů v sedmi ulicích se sedmi různými popisnými čísly (sedm je i hlavních hříchů a sedmička je šťastné číslo). Města jménem neuvedu, mohla by mne žalovat. Ulice se v chronologickém sledu jmenovaly: Ječmínkova, Boženy Němcové, Balbínova, Stará, Jakoubka ze Stříbra, Gottwaldova (po té růži sametovce Vídeňská) a Palackého. Je to pestré portfolio jmen i označení úctyhodných i třeba pochybných, člověk si moc nemůže vybírat, kde složí hlavu k spánku a nesloží při bdění..[ více ]

úterý 3. květen 2016 14:52 | Reputace článku: 10,18

Počítám s Nezvalem: 2 x 58 = 116..

S básníkem Vítězslavem Nezvalem mám trošku zvláštní, skoro kupecké počty, jež se vlastně k poezii moc nehodí. Časově i zážitkově se to sešlo tak, že je z toho početní příklad a sečítají se v něm roky. Konkrétně: 58+58=116..Vysvětlím..V dubnu 1958 (strašně let!) jsme jeli s rodiči křtít sestřenici do vesnice na okraji Olomouce. Pochopitelně jsme tam nebyli sami. Kromě nemluvněte, jež je u těchto záležitostí vlastně nutností a jež se od té doby postupně rozmluvilo (ženská!), a šťastných rodičů, dostavila se i plejáda tetiček a strýců a vůbec dalších příbuzných..[ více ]

čtvrtek 7. duben 2016 08:35 | Reputace článku: 10,88

Pane vrah..

Potrpíte-li si na dekór a formální oslovení a chcete, aby vám říkali pane, spáchejte zločin. Nemusí být velký - tak akorát, aby to stačilo na projednávání v soudní síni. Budou vám tam říkat pane obžalovaný a možná vás zavřou. Asi budete mít na rukou klepeta a u nohy železnou kouli a vedle vás postojí dva chlápci s kalašnikovem. Prst na spoušti. Bude to silný zážitek - v té soudní síni (pak dál v lochu už asi ne) -, jelikož na tak uctivé oslovení v přímém kontaktu s bližními hned tak nenarazíte, i když jste třeba docela slušný a solidní občan a platíte daně a v mezích možností dodržujete zákony i místní předpisy a třídíte odpad a každého zdravíte první, ještě dříve než ho vidíte (to já tedy ne, dobrý den, i když vás nevidím)..[ více ]

neděle 20. březen 2016 09:06 | Reputace článku: 11,90

Dalešice - dílo vodní i díla suchozemská..

Nejvyšší sypaná přehradní hráz u nás (100m) a druhá nejvyšší v Evropě není jediné, čím se mohou pyšnit Dalešice. Ve škole a v pivovaře děly se tam v časovém odstupu více jak padesáti let velké věci. V místním pivovaře se natáčel mimořádně úspěšný film a ještě dříve tu byla ve škole napsána velkolepá báseň. Něco jsem věděl už dříve. Zbytek jsem si přečetl ve vzpomínkové knize režiséra Jiřího Menzela Rozmarná léta. V tamní škole tehdy řediteloval Bohumil Nezval, jehož synek, rodák z nedalekých Biskoupek (1900), vyrostl v geniálního básníka. Žil pak sice převážně v Praze, ale vracel se rád k rodičům.[ více ]

sobota 27. únor 2016 13:45 | Reputace článku: 9,02

Nepřepínejte se, říká mi doktor a vraští čelo...

  Poslechnu, a tak se teď v zimě přepínám především u jídelního stolu. A taky přepínám kanály v TV a sleduji střídavě dva či dokonce tři programy. Stalo se tuhle v neděli, že přede mnou na obrazovce skoro zároveň pobíhaly biatlonistky, po svahu dolů se řítili a mrzačili sjezdaři a ve studiu seděli v teple a bezpečí čtyři chytří pánové ve zralém věku a nahlas přemýšleli o budoucnosti lidstva, zvláště pak Evropy..
  A já to vše organizoval z křesla ovladačem. Dával jsem jim velkoryse drahocenný prostor na obrazovce. S ovladačem se totiž neovládám a přepínám hned tři kanály. Na jednom - opakuji - si ze mne střílely biatlonistky, na druhém mi ujížděli sjezdaři a politizující filosofové vykládali něco, čemu naštěstí moc nerozumím, i když chápu, proč přišli do studia.[ více ]

pondělí 1. únor 2016 10:47 | Reputace článku: 10,36

Mám po sezóně..(fotoblog)

Čas se překulil přes léto i podzim a mám po sezóně. Nejdřív popadalo dolů listí se stromů a brzy za ním šly na kurtech k zemi i tenisové sítě. Tak nějak jsem tušil od konce srpna, že to tak dopadne. Ostatně jako každý rok. V tom není změny. Sbalil jsem si svá trika, šortky i rakety a duši tenisty a přenesl je domů do obýváku. Jsou tam uložené v koutě a budou čekat na jaro..
Mám po sezóně. Byla už padesátá a je to v mém osobním provedení teď už vlastně jiný sport než kdysi v sixties. Byl jsem tehdy spíše člověk, jenž si šel zaběhat na kurt a shodou okolností či omylem držel v ruce raketu a mával jí směrem k míčku. Nyní jsem pán v nejhorších letech a míček bych možná trefil (občas dobře, ba výborně), ale on je obvykle ode mne daleko a odmítá se mnou navázat kontakt. [ více ]

pátek 15. leden 2016 08:28 | Reputace článku: 11,11

Pour féliciter 2016..

Přeji veselé Vánoce (i s případnou kapičkou nepřípadného smutku) blogerským veteránům i nováčkům, blogerům pilným i lenivým (jako třeba já)  a také diskutérům podepisujícím se plným jménem nebo jenom tím, co píší..   Přikládám poněkud s předstihem (čas letí!) P F  2016[ více ]

pondělí 21. prosinec 2015 08:04 | Reputace článku: 9,41

Sluníčkáři..(Chodím městem XXVI.)

Náš starý pes miluje sýr eidam a hřejivé sluneční paprsky. Posunuje se za nimi po podlaze pokoje a užívá si tepla na sluneční skvrně. Já bych tak náročný plazivý pohyb nezvládl. Naštěstí nám dole na ulici parkuje pěkná dodávka a občany chtivé slunce - je nás tu takových pár - grátis dopravuje na slunná místa za městem prohřát si kosti. Já a pes Ben jsme sluníčkáři. Proč to veřejně nepřiznat. Ovšem - nechodíme do kaváren, stačí nám domácí strava i domácí pití..A slunce kdekoliv..[ více ]

pátek 27. listopad 2015 07:40 | Reputace článku: 11,80

Spodní vrstvy..

Bydlím v třetím patře, a proto se celkem logicky zajímám o spodní vrstvy. Nimrám se v jídle a cosi dobrého hledám vespod. Po kakau zůstává na dně hrnku to nejlepší a já to lžičkou pracně doluji. Se životem jsem také úplně dole a hledám, co zbylo a co by mohlo chutnat a pomalu se mi rozplývat na jazyku..[ více ]

neděle 8. listopad 2015 09:05 | Reputace článku: 8,89

Parkůr v parku...(fotoblog)

Naplno a tryskem běží kůň s jezdcem (nikdo jej nedohoní), skáče přes překážky a trať má zdolat v co nejkratším čase. Říká se tomu parkůr a je to sportovní disciplína provozovaná i na olympiádě. My - moje rodina - bydlíme už dlouhá léta u parku a tam je náš parkůr. Na překážky nedbáme (na Hané jsou nízké), spíše je vyhledáváme a ony vyhledávají nás. Času - toho měřitelného - už nemáme habaděj. Ale ještě nám zbývá jaro, léto, podzim, zima a všecky ty měsíce. Dalo se tam v parku provozovat skoro všecko. Na podzim běh po čerstvě spadalém listí, v zimě bruslení na jezírku (pozor, na ledě jsou přimrzlé větvičky) a taky sáňkování. Bylo možno mít i na nohou běžky a smýkat jimi po tenoučké vrstvě sněhu. Čas od času jsem tu profrčel na kole a dcery s vnučkou na kolečkových bruslích.[ více ]

středa 14. říjen 2015 07:40 | Reputace článku: 11,76

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
0,00 (VIP)

Tipy autora