Zdá se, že je to jednoduché a taky to jednoduché je..(fotoblog)

Je třeba si jen počkat pár tisíc let na město, až vznikne, až se rozutíkají domy po krajině a budou z nich ulice i náměstí a lidé, co se mezitím narodí a ještě nezemřou, vyjdou ven, auta zatroubí, tramvaje zacinkají. Pak vzít do ruky docela drobnou věc, přiložit ji k oku a s citem cosi zmáčknout. A věřit - docela bláhově -, že tam bude ve fotce zaklet drobínek života. Občas se to tak nějak podaří, častěji vůbec ne..[ více ]

pátek 19. srpen 2016 07:40 | Reputace článku: 9,66 | Diskuze (9)

Masakr na Sv Valentýna a jiné kratochvíle aneb jak se baví gangster

Letos uplynulo deset let od zavraždění nekorunovaného krále českého podsvětí Františka Mrázka. Tehdy jsem to jen zaregistroval a moc si toho nevšímal. Až nedávno se mi dostaly do rukou tři knihy investigativního žurnalisty Jaroslava Kmenty pojednávající právě o Mrázkovi a vůbec zločinecké mafii u nás. V textu mne zaujal dost neuvěřitelný fakt, že byl zavražděn ve stejný den v roce (25. ledna) jako zemřel Al Capone a navíc oběma bylo 48 let. Jako by si někdo dodnes neznámý na toto datum počkal a krytý křovinami střelil Mrázka jednou ranou na vzdálenost 30m přímo do srdce zvlášť upravenou kulkou, jež se v těle oběti roztříštila.[ více ]

pátek 29. červenec 2016 08:18 | Reputace článku: 7,11 | Diskuze (10)

Věrný až za hrnek..

Jsem věrný člověk. Věrný svým chybám a omylům. Věrný starým ošoupaným míčkům, tupým žiletkám, skoro vypsaným propiskám. A taky ohmataným knížkám, slovům, co se příliš neužívají, všemu, co už je pasé, co sloužilo a dosluhuje.
K svátku jsem dostal krásný nový hrnek. Přivítal jsem jej s pocitem, že z něj bude radost se napít i na něj třeba občas jen pohledět. Jistě byl totiž vybírán pečlivě - jinak to žena ani neumí.
Po dni vzájemného seznamování jsem se však zase vrátil k odloženému hrnečku, uchopil jej jemně za ouško a zhluboka se napil.
Chutnalo mi báječně.
Je to můj hrneček nevař.
Jsme spolu zadobře a mám to v něm rád horké. [ více ]

pondělí 4. červenec 2016 08:20 | Reputace článku: 9,54 | Diskuze (18)

Nemusím být všude. Stejně tam jsem..(Chodím městem XXVII.)

Třeba už nikdy nikam nedojdu a zůstane mi jen ten můj nablízko kontinent. Pár ulic, dva tři bloky, park, kurty a kroky z pokoje do pokoje a zase zpět. A rynek s radnicí, kašnami a sloupem Nejsvětější Trojice. A celé to město na Hané. Před očima mám však i krajiny, jež jsem kdysi viděl. Tiše mi probublávají vědomím. V životě navečer, kdy slunce a vlastně všecko kamsi zvolna zapadá. Svědek z náměstí Hrdinů..[ více ]

neděle 12. červen 2016 09:19 | Reputace článku: 9,10 | Diskuze (6)

Spisovatel jako prašivé kotě..

V Škvoreckého románu Lvíče (moje další kultovní knížka) je hlavním hrdinou nakladatelský redaktor Karel Leden, příležitostný básník a svůdce dívek. Jako takovému mu k posouzení padne do rukou próza mladé autorky Jaroslavy Cibulové. Text je talentovaný, ale vůbec se nehodí do vydavatelské praxe nakladatelství svázaného tuhými principy socrealismu. Je konec padesátých let (v knize to není zvlášť zmíněno) a pořád ještě platí, že se má psát především o uvědomělých a vzorných hrdinech a tady se začínající prozaička rozepisuje o mravně narušených dívkách a navíc jim do úst vkládá výrazy, jež podle strážců ideové čistoty do literatury nepatří. A právě autorčin expresivní slovník se stane záminkou k odmítnutí jejího rukopisu. [ více ]

pondělí 30. květen 2016 07:40 | Reputace článku: 9,87 | Diskuze (24)

Na dobré adrese..

K pověsti úspěšného člověka patří bydlení na dobré adrese. Měl jsem jich už sedm těch adres a k ideálu se pomalu propracovávám (ještě to není ono) a možná už jsem blízko. Má zatimní bytová bilance jsou čtyři města a sedm bytů v sedmi ulicích se sedmi různými popisnými čísly (sedm je i hlavních hříchů a sedmička je šťastné číslo). Města jménem neuvedu, mohla by mne žalovat. Ulice se v chronologickém sledu jmenovaly: Ječmínkova, Boženy Němcové, Balbínova, Stará, Jakoubka ze Stříbra, Gottwaldova (po té růži sametovce Vídeňská) a Palackého. Je to pestré portfolio jmen i označení úctyhodných i třeba pochybných, člověk si moc nemůže vybírat, kde složí hlavu k spánku a nesloží při bdění..[ více ]

úterý 3. květen 2016 14:52 | Reputace článku: 10,18 | Diskuze (19)

Počítám s Nezvalem: 2 x 58 = 116..

S básníkem Vítězslavem Nezvalem mám trošku zvláštní, skoro kupecké počty, jež se vlastně k poezii moc nehodí. Časově i zážitkově se to sešlo tak, že je z toho početní příklad a sečítají se v něm roky. Konkrétně: 58+58=116..Vysvětlím..V dubnu 1958 (strašně let!) jsme jeli s rodiči křtít sestřenici do vesnice na okraji Olomouce. Pochopitelně jsme tam nebyli sami. Kromě nemluvněte, jež je u těchto záležitostí vlastně nutností a jež se od té doby postupně rozmluvilo (ženská!), a šťastných rodičů, dostavila se i plejáda tetiček a strýců a vůbec dalších příbuzných..[ více ]

čtvrtek 7. duben 2016 08:35 | Reputace článku: 10,88 | Diskuze (74)

Pane vrah..

Potrpíte-li si na dekór a formální oslovení a chcete, aby vám říkali pane, spáchejte zločin. Nemusí být velký - tak akorát, aby to stačilo na projednávání v soudní síni. Budou vám tam říkat pane obžalovaný a možná vás zavřou. Asi budete mít na rukou klepeta a u nohy železnou kouli a vedle vás postojí dva chlápci s kalašnikovem. Prst na spoušti. Bude to silný zážitek - v té soudní síni (pak dál v lochu už asi ne) -, jelikož na tak uctivé oslovení v přímém kontaktu s bližními hned tak nenarazíte, i když jste třeba docela slušný a solidní občan a platíte daně a v mezích možností dodržujete zákony i místní předpisy a třídíte odpad a každého zdravíte první, ještě dříve než ho vidíte (to já tedy ne, dobrý den, i když vás nevidím)..[ více ]

neděle 20. březen 2016 09:06 | Reputace článku: 11,90 | Diskuze (34)

Dalešice - dílo vodní i díla suchozemská..

Nejvyšší sypaná přehradní hráz u nás (100m) a druhá nejvyšší v Evropě není jediné, čím se mohou pyšnit Dalešice. Ve škole a v pivovaře děly se tam v časovém odstupu více jak padesáti let velké věci. V místním pivovaře se natáčel mimořádně úspěšný film a ještě dříve tu byla ve škole napsána velkolepá báseň. Něco jsem věděl už dříve. Zbytek jsem si přečetl ve vzpomínkové knize režiséra Jiřího Menzela Rozmarná léta. V tamní škole tehdy řediteloval Bohumil Nezval, jehož synek, rodák z nedalekých Biskoupek (1900), vyrostl v geniálního básníka. Žil pak sice převážně v Praze, ale vracel se rád k rodičům.[ více ]

sobota 27. únor 2016 13:45 | Reputace článku: 9,02 | Diskuze (8)

Nepřepínejte se, říká mi doktor a vraští čelo...

  Poslechnu, a tak se teď v zimě přepínám především u jídelního stolu. A taky přepínám kanály v TV a sleduji střídavě dva či dokonce tři programy. Stalo se tuhle v neděli, že přede mnou na obrazovce skoro zároveň pobíhaly biatlonistky, po svahu dolů se řítili a mrzačili sjezdaři a ve studiu seděli v teple a bezpečí čtyři chytří pánové ve zralém věku a nahlas přemýšleli o budoucnosti lidstva, zvláště pak Evropy..
  A já to vše organizoval z křesla ovladačem. Dával jsem jim velkoryse drahocenný prostor na obrazovce. S ovladačem se totiž neovládám a přepínám hned tři kanály. Na jednom - opakuji - si ze mne střílely biatlonistky, na druhém mi ujížděli sjezdaři a politizující filosofové vykládali něco, čemu naštěstí moc nerozumím, i když chápu, proč přišli do studia.[ více ]

pondělí 1. únor 2016 10:47 | Reputace článku: 10,36 | Diskuze (22)

Jan Vargulič

Jan Vargulič

Opatrně se rozhlížím..A neopatrně píšu..Nebo je to opačně? (Občas umístím článeček i do blogu idnes..viz - vargulic.blog.iDNES.cz, naposled Večer v hotelu Adlon, Migranti opačným směrem, Nedělní odpoledne ryze rodinného typu, Povoláním Syřan..

Středoškolský učitel v důchodu, který vzpomíná, ale jenom na vzpomínání se rozhodně neomezuje. Snad ani nejsem v důchodu, i když důchod pobírám a docela rád.. Viz můj facebook...https://www.facebook.com/jan.vargulic

REPUTACE AUTORA:
8,77 (VIP)

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.